Na vlastní kůži

Rozhodně zajímavé téma. Vykresluje světový boj proti smrtelné nemoci. Je dobře, že se v dějinách lidstva vždy najdou nadšenci, kteří nedbaje překážkám dokáží neuvěřitelné věci. Za to jim patří velké uznání a dík. Jedna hvězdička dolů, protože si myslím, že by se toto opravdu velmi a velmi zajímavé téma dalo zpracovat lépe.

Musím napsat, že od dob trilogie Století od Kena Folletta mě zatím žádný další historický román tak nezasáhl. Na vlastní kůži se mi opravdu dostalo pod kůži. Zdánlivě nenápadná kniha, pro mě od zatím neznámého autora, mě nadchla jednak svou propracovaností a hlavně tématem, které je založeno na skutečných událostech. Konečně jsem se jednou zase dočetla o něčem, o čem jsem do té doby nikdy neslyšela. Na tomto titulu se mi líbí jeho mnohovrstevnost. To, že není výhradně jen o boji proti neštovicím a samotné expedici, ale ukazuje také složitost tehdejší doby, sociální rozdíly mezi chudými a hladem trápenými venkovany a majetnějšími obyvateli měst, nuzné podmínky dětí v nalezincích, střety osvícenců s konzervativci, spory Španělska s Francií či intriky politiků v zámořských državách, z nichž se většina snažila v tamních podmínkách co nejvíce obohatit. Musím vychválit i psychologické propracování jednotlivých postav. Z počátku jsem teda nenáviděla doktora Balmise pro jeho sobeckost a intriky, kterými ublížil dalším účastníkům expedice a jeho ďábelský plán, záměrně nakazit děti neštovicemi, ale po dočtení celého příběhu jsem musela uznat, že byl svým způsobem nešťastným člověkem, který obětoval vše pro vědu a výzkum a až příliš pozdě si uvědomil, že život je i o něčem jiném. Každopádně jeho přínos pro lidstvo je velký. Isabel jsem si oblíbila hned od první stránky. Obdivovala jsem její statečnost, se kterou se ujala svého úkolu členky očkovací expedice a jak se z venkovské naivní dívenky stala zralou praktickou ženou, která zvládla ukočírovat děti během cesty, ale také se naučit různé lékařské praktiky, jež později uplatnila při práci v nemocnic v Novém Španělsku. Mrzí mě, že se neví nic o jejím dalším osudu, jako je tomu u obou pánů doktorů... Pro chudáka, doktora Salvanyho, jsem uronila nejednu slzu. Jeho jsem musela také obdivovat. Přes utrpení, způsobené chatrným zdravím, zvládl obdivuhodný kus práce. No a co napsat o dětech? Ty byly pro většinu dospělých jen nástrojem, jak přepravit vakcínu přes oceán. Byly vybrány z nejchudších poměrů, nalezinců, či „odkoupené“ od rodičů. Bylo jim přislíbeno dobrodružství a vyhlídka lepší budoucnosti v podobě adopce bohatými Američany či navrácení zpět k vlastním rodinám, ale ne vždy k tomu opravdu došlo. Holt, úředníci v zámoří se jen neradi podřizovali nařízením krále a plýtvali svými penězi... A historie? Ta na ně zapomněla už úplně. Knihu hodnotím 100% a doporučuji ji všem, kteří mají rádi historické romány či příběhy založené na skutečných událostech. Zároveň bych chtěla upozornit na to, že díky zmínění jmen mnoha historických osobností, zevrubnému popisu boje proti neštovicím, celé expedice, politické situace apod. se nejedná o žádnou oddechovku a je vyžadována čtenářova naprostá soustředěnost.