Na sudetských horách se nezpívá

Nechtělo se mi do ní, ale v momentě, kdy jsem ji otevřela a začala číst, propadla jsem stylu Pavla Šuby a snad poprvé v životě jsem zatoužila být v Bruntálu. Narodila jsem se kousek od něj, byla jsem tam stokrát, ale viděno očima Spisovatele to bylo jiné město. Vlastně ne jiné, stejné, ale viděné jinak. Pokud jde o obsah, pak malinko ubírám nadšení - třeba kniha Obsluhoval jsem anglického krále mi připadla férovější: zabrala větší časový úsek, a proto zachytila ono německé A, po němž následovalo - neadekvátní a nespravedlivé, ale bohužel pochopitelné a po válce snadno proveditelné - české B. Přestože těm, kdož to odskákali, to už rozhodně k ničemu nebude, je dobré si uvědomit, že exekutiva obou zmiňovaných písmen byla nápadem a činem spodiny té které národnostní skupiny. Pavel Šuba to každopádně ustál výborně a já jsem nadšená. To turecký slovo bylo něco ve smyslu "jako byste byli jedním z těch lidí, které jsme nemohli proměnit v Čechoslováky!" Vtipný, co? Ovšem turečtina na to má jeden jedinej výraz na padesát písmen, jestli mi rozumíte.

Jak se mi do této knihy nechtělo, tak to byla čtecí jízda. Tolik zajímavě v příběhu podaných informací o blízkém městě, historii i současnosti, výborně zachycena jeho atmosféra a jako průvodce fiktivní Josef Böhmisch okupující lavičku u Kobylího rybníka. Originální, dobře napsaná a po grafické stránce povedená kniha.