Autor patří ke generaci, která dospívala v době reálného socialismu, kdy ještě platila povinná vojenská služba, a vychází z vlastních zkušeností u prvosledového útvaru. Pojem „vojna“ se dávno vytratil z povědomí mladých mužů a mnohdy o ní nemají sebemenší představu. Těm, kteří ji zažili, však zůstává ve vzpomínkách se vším, co s sebou přinášela. Ať už to byla mazácká vojna, pakárna, šikana, buzerace, ideologické vymývání mozků, imperialistická hrozba nebo mimořádné události. Zanechala i pozitivní stopy, neboť naučila odříkání, smyslu pro pořádek, samostatnosti v rozhodování a vážit si slušných lidí. Autor ve své vzpomínkové knize s odstupem téměř čtyřiceti let vypráví s nadhledem i pochopením o všem, co realita tehdejšího vojenského života obnášela.