Na scéně

Ano, tato kniha hraničí s genialitou, tweed má pravdu. Je to úžasné a proklatě těžké čtení, se kterým neradno spěchat, v němž se ohledává hranice opravdovosti a odvozenosti, skutečnosti a hry, prožívání a pozorování. Všechno spěje k představení či recitálu a postavy, učitelka hry na saxofon, vedoucí výchovy k herectví a vedoucí pohybové kultury, také Victoria, Saladin, Julia, Isolde, Stanley a další, jako by se pohybovaly po předem daných drahách, jako na orloji... A všichni přicházejí zas a znova o nevinnost a záleží jen na tom, zdali a kdo se dívá. Teatralita na tom není to nejzábavnější. Spíš neustálé střídání úhlu pohledu, cesta zevnitř ven, znejišťování, co je pravda a co je důležité... Užila jsem si každou stránku a těším se, až se za pár let ke knize vrátím.

Tato kniha hraničí s genialitou a jsem teď velmi nakoupená pro Nebeská Tělesa. Trochu se pozastavuji nad volbou nakladatele dát do anotace větu "zneužíval" do uvozovek, ale jsme v Česku, takže asi normálka. Je to experimentální smysl v nesmyslu, ale má to snesitelný počet stran a někam to vede (ne jako třeba -ehm-ehm- Neutěšenci). Pokud vám chybí divadlo (a to alternativní obvlášť), v této knize najdete přesně to, co teď postrádáte! Myslím, že pátou hvězdičku této knize nakoupilo právě toto mé pandemické strádání.