Na okraji domov můj

Poctivě vypracované rozhovory se sedmi rodinami, které mají něco odlišné a mnoho společné (ve smyslu životního směřování, názorů na výchovu apod). Povedené je zaměření otázek na změny a vývoj v průběhu let i důvody odchodu, které jsou někdy překvapivé, protože ne všichni odpovídající toužili po spojení s půdou a přírodou. Pro mě je kniha o to zajímavější, že v kraji, kde většina rodin žije, bydlím i já. A vlastně tak trochu na okraji je domov můj. Rozhovory jsou doplněné fotodokumentací, která na první pohled úplně nezaujme, ale když fotky detailně zkoumáte a necháte je chvíli působit, jsou přesně o tom. Doporučuji čtenářům, které zajímá nejen přesun z města na vesnici, možné nevýhody, problémy, přístup, ale i pohyb opačným směrem, protože "...pokud na sobě člověk nepracuje, je vlastně jedno, jestli žije ve městě nebo na vesnici, protože bude mít pořád tendenci někam utíkat a myslet si, že mu tam bude líp. I sem vám chodí maily a člověk musí pořád něco řešit. Je prostě dobré investovat čas do toho, aby se člověk zklidnil a zjistil, co opravdu chce. SAMOTNÉ PROSTŘEDÍ TO ALE ZA VÁS NEUDĚLÁ."

Na okraji domov můj je kniha rozhovorov a tematických fotografií o rodinách, ktoré sa rozhodli ísť proti prúdu a svoje miesto na život našli na krajoch. Dedín, chatových oblastí, na samotkách. Spája ich to, že zo začiatku žili v meste, ale hľadali niečo iného. Niečo kľudnejšieho, niečo svoje, niečo svojské. A tak, v rozhovoroch nájdete rodiny, ktoré bývajú v prerobených stodolách, malých chatkách či totálne zabudnutých miestach alebo nedokončených budov. Pred knihou existovala aj stránka, kde nájdete týchto rodinných príbehov viac. Do knihy sa však dostali rodiny, ktorých príbehy autori mapujú s odstupom niekoľkých rokov, či sa dedinská idylka zmenila, či by sa respondenti vrátili do mesta. Niektoré rozhovory boli veľmi zaujímavé a podnetné k diskusii, ako a prečo žiť, čo tvorí domov. Spokojná som bola!