Na konci mlčení

Asi dost dobře chápu, proč se tady hodnocení této knihy tak různí. Pokud totiž někdo očekává detektivku nebo dokonce thriller, bude s velkou pravděpodobností zklamaný. Kromě toho je i tempo vyprávění poměrně pomalé, ale na druhé straně se to k příběhu tohoto typu dokonale hodí. Autorka píše propracované psychologické romány a ty prostě nemusí sednout každému. Ale o co v knize vůbec půjde? ;-) Tři páry z Německa, které se znají již dlouhá léta, pravidelně tráví prázdniny ve Stanbury House v Yorkshire, nemovitosti, kterou Patricia Roth zdědila po svém dědečkovi Kevinu McGowanovi. Jenomže tentokrát se přihlásí údajný nemanželský syn jejího dědečka a vznese nárok na Stanbury House. Nejde ale jen o tento spor s oním Philipem Bowenem, ale také o různé konflikty mezi manželskými páry navzájem. Autorka tak čtenáře postupně seznamuje s jednotlivými postavami a jejich povahou. Přičemž asi úplně nejvíc jsem nesnášela Patricii a Tima. Naopak nejsympatičtější mi byla Jessica a svým způsobem jsem chápala také její nevlastní dcer Ricardu. No a tak když se Jessica jednoho dne vrátí z jedné ze svých procházek, najde těla Patricie, její dcery Diane, Tima a svého manžela Alexandra. Kromě Timovy manželky Evelin, Patriciina manžela Leona a těžce zraněné dcery Sophie byli všichni brutálně zavražděni. Tisk okamžitě za pachatele označí Philipa Bowena, zatímco policie podezírá depresivní Evelin, jedinou přeživší na místě činu. To ovšem Jessice nedá a sama se snaží pátrat na vlastní pěst... Knihu jsem poslouchala jako audio v jazyce originálu, proto nemohu posoudit a hodnotit český překlad. Ale to nic nemění na skutečnosti, že se mi líbila, dávám tedy plný počet a na další knihu této své oblíbené autorky se budu zase časem těšit.

Knihy od této paní spisovatelky opravdu ráda čtu, mám ráda její styl, který mne vždy dokáže vtáhnout do děje. Tuto knihu napsala před téměř dvaceti lety, ale na její kvalitě se to neodrazilo. Příběh o soužití tří manželských párů z Německa, odehrávající se v Yorkshiru, se mi líbil a byl také napínavý. Četla jsem v každé volné chvíli, dokud jsem neotočila poslední stránku. Chtěla jsem se totiž nutně dozvědět, co bude na konci mlčení.