Na konci kolejí

V příběhu sledujeme osudy židovské rodiny v nacistickém Německu, kdy je nám malinko přiblížena Křišťálová noc a především dění a chod v internačním táboře Westerbork. Do této doby jsem se v žádné knize o tomto táboře nedočetla. Nahlédneme také pod pokličku odbojového Hnutí odporu Sosienki. Ačkoliv jsem čekala trochu jiný příběh, četlo se mi to dobře.

Celkově za mě spíš zklamání - a nejen kvůli tomu, že jsem četla něco jiného, než slibovala anotace. Možná jsem jen měla velká očekávání. Ale prostě některé pasáže byly jen popis, bez vnitřního prožitku. Třeba křišťálová noc. Hlavní hrdina je frustrovaný, když vidí, co se děje, a nemůže s tím nic dělat - a já jsem tu bezmoc z textu prostě necítila. A možná mám taky jen vysoké nároky. Nebo loučení s Agnes u vlaku - to by jeden řekl, že odjíždí na týden k babičce. Ale snaha a potenciál tam je, některé části zas byly napsány celkem slušně. Třeba hledání v Osvětimi. Nebo berlínské nádraží - i když tedy zase nástup Ethana, jeho rodičů a Jacoba do vlaku mi pro změnu přišel až moc na sílu, aby to bylo napínavé, ztrácelo to pro mě na uvěřitelnosti. A další zásadní věc, co bych vytkla - a vytýkala jsem to už Eoinu Dempseymu a jeho knize Najdi Rebeccu - je ta šílená naivita, kdy si hlavní hrdina myslí, že nakráčí do Osvětimi a na první dobrou najde člověka, kterého hledá. Je ovšem pravdou, že Jacob, na rozdíl od Christophera, nemohl absolutně tušit, jaké peklo je Osvětim. Navzdory výše řečenému se kniha nečte špatně. Jen já mám teď asi zbytečně kritizovací náladu. :-) A ještě jedna věc na závěr - nelíbí se mi poznámka "Podle skutečných událostí". To, že někdo v knize zmíní události, co se skutečně staly, místa, lidi, co skutečně existovaly, z toho ještě nedělá příběh podle skutečných událostí. Tak možná inspirováno skutečnými událostmi. Ale je mi jasné, že je to komerční tah a autor za to (snad) nemůže.