Na kole kolem Československa

O cestě jakéhosi cyklisty podél hranic někdejšího Československa jsem kdysi četl ve zprávách. Záměr se mi už tenkrát líbil, ale pak jsem na to zapomněl. Takže jsem si to hned ani nespojil s knihou, která měla po několika letech vyjít a měla se zabývat - cestou kolem hranic předválečné Československé republiky. Z informace o připravované knize, kterou jsem někde četl, jsem získal dojem, že autor na své cestě po hranicích někdejší Československé republiky z roku 1938 zjišťuje a porovnává, i při setkáních s místními obyvateli, tehdejší a dnešní dobu. Knihu jsem si ale nemohl nikde prohlédnout, tak jsem ji koupil v e-shopu jako zajíce v pytli. A ukázalo se, že tato zpráva nebyla vůbec pravdivá. Samozřejmě že s pamětníky situace u hranic Československa v roce 1938 autor vlastně ani mluvit už nemohl: ti, co by to pamatovali a byli řekněme v té době desetiletí, by v době autorovy jízdy kolem hranic měli přes devadesát let. To aby takové věru pohledal. Nehledě k tomu, že vlastně z většiny pohraničí byli tehdejší občané ČSR vyhnáni a ani neuvažovat, co se stalo s těmi, kteří žili na hranicích Podkarpatské Rusi, „připojené“ k SSSR… Takže konfrontace co bylo a co je tam dnes se v této knize rozhodně nekonala. Jde o jakýsi cestopis, záznam jízdy, která ovšem sama o sobě byla jednak výborný nápad a která také představovala skutečně úctyhodný sportovní výkon. O osudu tehdejšího pohraničí a srovnání s dneškem není v knize tedy skoro nic, autor se sice někde zmiňuje o historii kraje či města, jde ale v naprosté většině o historii dávnou, středověkou, jejímž svědkem je nějaký ten hrad či ruina. Teprve na straně 198 je u obce Jiříkova zmínka, že počátkem 20.století měla 3x více obyvatel a "žili tu Němci". Při tom takových obcí a míst projel vlastně naprostou většinu, počínaje prvním dnem cesty Krušnými horami. Také se nekoná žádné porovnání třeba dobových a dnešních fotografií, i když kniha barevných fotografií, pořízených autorem, obsahuje opravdu dost. Nějaké údaje o tom, co se z doby předválečné republiky zachovalo, je snad jen v části o někdejší Podkarpatské Rusi: fotografie autora, jak dnes vypadá (a vypadá dobře) kus cesty, vydlážděné v době, kdy to bylo Československo. A fotografie Masarykovy nemocnice v Baťovo… Je velká škoda, že těmto stránkám cesty se autor prakticky nevěnoval – příležitost zůstala nevyužita. Není zcela pravdivý ani název knihy. Hranice, kterou má autor na mysli a která platila v roce 1919 po připojení Podkarpatské Rusi k ČSR v roce 1939 už neexistovala. Zanikla po Mnichovské dohodě v noci z 30. září na 1. října 1938. Další území byla v říjnu a listopadu 1938 odstoupena Polsku a Maďarsku. Také některé jiné autorovy údaje nejsou pravdivé. Třeba když uvádí (jako popisek pod svou fotografií), že viděl od někdejší hranice československé Podkarpatské Rusi a Rumunska rumunské pohoří Fagaraš (!). To je totiž vzdáleno vzdušnou čarou asi 260 km, což vidět za normálních podmínek je nemožné (asi jako vidět ze Šumavy Krkonoše…). Mohl vidět maximálně pohoří Rodnei, vzdálené asi 50 km. I tak jsem si knihu se zájmem přečetl a popis cesty jistě může být inspirací i pro někoho, kdo by si chtěl projet třeba jen nějakou „etapu“, například Jeseníky.