Na jeden nádech

Aktuální vysoké hodnocení knihy (95% /4 hodnocení) je pro mě překvapením. Za mě spíše zklamání. Ústřední postava Nick Mevoli je vykreslován jako prima chlápek a parťák. Do tohoto obrazu mi, ale nesedí jeho záchvaty vzteku a až paranoidní podezřívání tréninkových parťáků z konkurence. O co jde: - Po nevydařených ponorech Mevoli řve, mlátí do vody, kope do věcí. To by možná prošlo bez povšimnutí u fotbalové primadony, ale ve freedivingu, kde záleží na klidu a soustředění se to nenosí. Že jeho chování nebyl až tak marginální problém ukazuje, že i kvůli němu nezískal trenérskou licenci (str. 274) - Mevoliho trenér se ho snaží brzdit v rychlosti nabírání hloubky, ten z toho vyvozuje, že se bojí prohry s ním na závodech a varování ignoruje. - Tréninkový parťák Johny mu pomůže radami prodloužit výkon v dynamické apnoe o 30 metrů. Jakmile se, ale Johnymu zadaří na hloubce, vidí v něm Mevoli konkurenta, který ho varováními chce jen brzdit. Prostě velmi talentovaný chlápek, který plive krev, ale nepřipustí, že by to ti okolo mohli myslet se svými varováními dobře. Takže jeho konec až tak nepřekvapí. Jako mnohem větší tragedii bych vnímal smrt Natalie Molochanové, které je věnována cca 1 stránka. O samotném potápění se tu bohužel moc nedozvíte. Ucelenější informaci najdete na Wikipedii než tady na cca 300 stranách :-(

Některé pasáže knihy jsou dost rozvleklé a po pravdě jsem měl problém ji dočíst.