Na divokém venkově

předně nerozumím tomu nízkému hodnocení čtenářů. divoký venkov je přesně tak divoký, jak jej znám taky. někdy bych řekl, že je ještě divočejší – v kterémkoliv směru. když si představím třeba stavění máje, kdy se na sedmimetrovou žlutě-zeleně pomalovanou rouru nasadí dvoumetrový skomírající vršek břízy nešetrně urvaný z blízkého hájku, ověnčený krepovými pentlemi a za zpěvu vyděšených dětí z místní malotřídky se jej snaží vztyčit parta hic z místní skupiny VPP už z rána posilněná „padesátdvojkou“ - a všechen ten virvál je přenášen místním rozhlasem a pečlivě zaznamenáván do reels, aby mohl domorodce ujistit, že tady se tradice opravdu dodržují... zdá se mi, že autorka byla ještě hodně mírná. celý venkov je jako parodie na troškařiny a kdo na venkově nebydlel, nemá šanci pochopit, jak sebestřední jsou venkovští politici, kteří svou pozornost dělí mezi zrcadlo, fotbalové hřiště a místní kostelní úderku, jakými celebritami jsou místní drbny, které sice nic nedělají a do ničeho se nezapojí, ovšem nejlépe vědí, jak se co má udělat – to by i pan Čapek zíral. prostě divoký venkov je veselá knížka, která s nadhledem hovoří o našem zápecnictví a tak trochu vysvětluje, proč se mladým, co okusili jiný svět nechce zpátky mezi slepice a smrdící kanalizaci, kde by museli v pohotovostním režimu čekat na sběr brambor. a poslouchat třeba božského káju, nebo, nedejbůch simonovou a chladila:) myslím, že Na divokém venkově je skvělá volba pro prázdniny, ale určitě pomůže i v případě přetlaku pracovních povinností. veřím, že se od autorky dočkáme podobného vykreslení života obyčejných současných měšťáků.