Na co jsem si ještě vzpomněl

Zajímavá kniha zahraničního zpravodaje Čs.rozhlasu, posléze disidenta, topiče v kotelně s.p.Mitas v Praze, redaktora nejdříve ilegálních a od r.1990 již povolených Lidových novin. Opravdu je co číst . Pobyt v Indii, kde se dokonce se zpravodajem Reuters zúčastnil války Portugalska s Indii o tamní kolonii - bohatou Goa, či s armádní indickou elitou připravující se na zdolání Mnt.Everestu vítal inkognito Gagarina (ke kterému jej předtím ochranka nepustila k rozhovoru v Praze). Zprávy z Pákistánu, Bangladéše i z Londýna, kde byl na krátkém zástupu. Nejvíce se mi líbily zápisky z SSSR, kde byl právě i v r.1964 při svržení N.S.Chruščova a nástupu L. Brežněva . Velice čtivá je doba po r.1970, kdy jej kádrováci odmítali v desítkách podniků, dokonce i v pražském Pohřebním ústavu vydržel jen krátkou dobu. Nakonec se usadil v kotelně pažského Mitasu, kde prý brali každého. Posléze tam vydával (za podpory rozumného kádrováka) ilegální tiskovinu Ludmila Daily News, která byla velice žádaná nejen v celé fabrice. Jan Petránek byl respektovanou osobností české žurnalistiky s jedinečným rozhledem po světovém politickém dění.

Krásnou češtinou napsaný vhled do doby, která vůbec krásná nebyla, ale díky lidem jako Jan Petránek se stávala snesitelnější. Dnešní novinařina se tomu, co dokázali tehdejší zpravodajové nemůže vůbec rovnat. Z toho prostého důvodu, že současní žurnalisté často píšou o končinách, kde nidy nebyli a o které se nikdy hlouběji nezajímali, informovaní pouze ze snadno dostupných zdrojů, které se často ani nenamáhají ověřovat. Je to škoda, ale jsou naštěstí jiná periodika, ne nutně tištěná, která skýtají pohled vkusný málem stejně, jako ten pana Petránka. Doporučuji přečíst už i proto, že ukrývá spoustu myšlenek a napadů, o které je radno se dále a hlouběji zajímat.