Mýty Sbohem

A je to za mnou. A cítím podivnou melancholii. S Mýty jsem strávila opravdu mnoho krásných let ve světě plném imaginace a fantazie. Příběhy byly veselé, vtipné, epické, srdceryvné, děsivé, zádumčivé, ale nikdy, nikdy nebyly nudné. Sbohem, Mýtove. Budeš mi chybět. A ačkoliv tento poslední díl nebyl úplně top, zhodnotím celou sérii krásnými pěti hvězdami, protože to si rozhodně zaslouží. A vřele doporučuju přečíst si ji celou v kuse, je to mnohem intenzivnější zážitek.

Tak, nebudu trapný s koncem a zvoncem, což mě pochopitelně napadlo hned jako první, ale konec jedné série tu opravdu je. A jsem za to vděčný. Je to navíc konec velice pěkný, až mé citlivé a něžné nitro, schované pod hrubou ostravskou slupkou, jihlo. Autor projevil obrovskou snahu za sebou pozametat a nenechat žádnou nitku bezcílně vlát v severním větru. Trvalo to věru dlouho – moment, komentář k prvnímu dílu jsem psal v červenci roku 2008, takže bezmála před 16 lety. To někteří progresivní libtardí admini na comicsdb si sotva začali tahat kačera a někteří ho netahali ještě ani po dvoře. Velký dík Crwi, že tuto Netopejrem nastartovanou sérii dotáhli ke zdárnému konci. Z příběhů nejvíce oceňuji ty s Jezkou a Geppettem, měly největší kuliska. Na kresbě se tu podílela celá řada autorů a všem se to docela povedlo. Je s podivem, že i když jsem první díl četl už tak dávno, neztrácel jsem se v ději a souvislostech, což svědčí pouze o kvalitě této série, i když mi určitě některé věci unikly. Nebudu tu psát ani to okřídlené “a teď si to přečtu v kuse“ ale to jen proto, že se na to teď nechystám. Pro mne je to skutečně konec, další přídavky mne už po tom tragickém crossoveru nezajímají, to budu radši poslouchat několikahodinové pusté žvanění některého (libovolného) zkurveného politika. Takže ještě jednou díky, byla to skvělá jízda!