Mýtus pana Darcyho

Ne úplně dobře napsaná kniha o tématu, které by se melo tisknout jako varování na knihy už od dětských pohádek. Jako: "ministerstvo zdravotnictví varuje: nekritické přijetí tohoto příběhu může způsobit psychické obtíže v dospělosti". O varování se autorka snaží, ne, že ne, ale struktura knihy je taková nemastná.

Mýtus pana Darcyho je takovou dvousečnou knihou. Z části jde o literárně-vědnou publikaci, která zkoumá darcyovský (arche)typ v literatuře, jeho předobrazy a následovníky v dnešní populární kultuře (jako je třeba sága Stmívání nebo Disneyho Kráska a zvíře). Podstatně více ale kniha připomíná seberozvojovou literaturu, a to hlavně proto, že ukazuje, jak jsme my jako společnost vychováváni k tomu, abychom mýtu pana Darcyho podléhali a díky této knize se mu snad i dokázali vzepřít. Sama autorka si uvědomuje, že její názory nemusí být stoprocentně poplatné a že jde jen o jeden z úhlu pohledu na věc, ale to zároveň neznamená, že by tento pohled nebyl přínosný. Spíše naopak. Mýtus pana Darcyho zaujme popularizační formou vyprávění, které rozhodně nevyužívá suchý vědecký jazyk, naopak je současný a zábavný. Přečíst doporučuji jak fanouškům Jane Austenové tak i těm, kteří ji naopak vůbec nefandí.