Myslící stroj

I když se kolem počítačových her pohybuji prakticky celý život a přes 25 let se byznysem kolem nich živím, musím přiznat, že mě vlastně nikdy moc nezajímalo, jak fungují po grafické stránce. Hry jsem hrál, prodával, psal o nich, ale jak přesně grafická karta vykresluje 3D svět, mi bylo celkem jedno. Vždycky mě zajímala spíš ta softwarová - herní stránka. Až tahle kniha mě donutila se nad tím trochu zamyslet. Dokonce jsem si začal přes umělou inteligenci nechávat vysvětlovat, jak fungují paralelní výpočty, matice, proč se 3D grafika skládá z trojúhelníků a podobné věci. Je docela úsměvné, že mi to vysvětlovala právě AI, za jejímž raketovým rozvojem stojí mimo jiné technologie Nvidie. Kniha jde klasicky od dětství Jensena Huanga přes založení firmy až do konce roku 2024. Tyhle úvodní životopisné části mě většinou moc nebaví a tady tomu nebylo jinak. Jenže jakmile se příběh začne posouvat od herních grafických karet k paralelním výpočtům, jejich využití ve vědě a nakonec k umělé inteligenci, začíná to být čím dál zajímavější. Ke konci jsem měl místy skoro husí kůži. Přestože jsem rozvoj OpenAI a celé AI revoluce sledoval, pohled trochu víc za oponu, jak to celé postupně vznikalo a jakou roli v tom NVIDIA hrála, mě docela šokoval. Stejně jako raketový růst firmy v posledních letech. Co se mi na knize líbilo, je i přístup autora. Není to žádný nekritický fanoušek Jensena ani Nvidie. Sám přiznává obavy z toho, co AI dokáže a že ho vlastně brzy připraví o práci. Díky tomu kniha nepůsobí jako nějaká oslavná firemní brožura, ale jako docela střízlivý pohled na mimořádný úspěch. A asi nejvíc obdivuji Jensenovu vytrvalost. Přes dvacet let budoval a podporoval technologie, jejichž skutečný potenciál tehdy málokdo viděl. Často navzdory akcionářům i lidem uvnitř firmy. Líbilo se mi jeho přirovnání, když se ho ptali, jak uspěl. Odpověděl něco ve smyslu „Po troškách a pak najednou.“ A přesně tak celý ten příběh působí. Dvacet let postupné práce a najednou máte jednu z nejhodnotnějších firem světa. Za mě velmi zajímavé čtení, zvlášť jeho druhá polovina. A také připomínka, že některé z největších úspěchů nevznikají přes noc, ale dlouhými roky trpělivosti a víry ve vlastní rozhodnutí. Dovolím si ještě krátkou citaci z knihy: "Huang věřil, že v tom okamžiku byl obor výpočetní techniky vynalezen znovu. Architekturu IBM, která oboru vládla prvních šedesát let, teď vytlačovaly paralelní výpočty, neuronové sítě a cloud. Práce s počítačem už nebude znamenat neohrabané zápolení s háklivými obrazovkami a přístroji. Uživatelé místo toho budou stroji zadávat příkazy v přirozeném jazyce a ten okamžitě provede úkony téměř neomezené síly. Lidé od té chvíle budou čaroději."