Mých 200 manželů

Nečtu ženské romány. Nevim už, kdo mi tuto knihu doporučil, ale zpočátku to byl ukázkový ženský román. Myslela jsem, že to asi ani nedočtu. Postupně se to začalo rozvíjet spíš do ujasnění si priorit, začalo mě to hodně zajímat a bavit. Zajímalo by mě, jaké byly původně ty další alternativní konce, které nakonec autorka vypustila. Jestli tam měla i tu variantu, kterou bych si přála jako konec já.

Kniha má zajímavý námět, bohužel nápad předčil zpracování. Gradace děje kulhá na obě nohy, z knihy se velmi rychle stává opakování téhož a hrdinka se po chvíli začne jevit čím dál méně sympatická. S rostoucím počtem manželů narůstaly mé antipatie. Žena bez cíle, neustále obměňující samečky, životní náplň smrsklá na vegetování od jednoho manžela ke druhému. Aspoň že si vybudovala vztah k přerostlé rostlině. Na kompletní knížku je to ale žalostně málo. Snad kdyby autorka napsala povídku nebo knihu minimálně o polovinu zkrátila, vyšla by z toho se ctí. Zní to možná paradoxně, název Mých 200 manželů by mohl evokovat vzrušení, zděšení a podobné stavy, ale ujde spíš jako uspávací čtivo. Pokud minete, o nic zásadního nepřijdete. Stačí si přečíst anotaci spolu s prvními a posledními třemi kapitolami a jste v obraze, k zamyšlení tyto úseky bohatě stačí, zbytek je repetitivní vycpávkou. Nemám zpravidla v lásce více vypravěčů, ale zrovna tady by například jiný úhel pohledu (manželů) mohl prospět. Místy čtivé to sice je, ale rozhodně nejde o knížku, ke které bych se chtěla vrátit. Jako delší povídka to mohl být skvělý počin.