Vždycky je vítané se po nějaké velké události, kdy je nutné bojovat a je to celé takové velmi akční a brutální, jako souboj s All for One byl, dopřát si nějakou pauzu a věnovat se studiu. Nicméně i z něčeho tak obyčejného, jako jsou zkoušky, dokáže My Hero Academia vykouzlit obrovsky akční a napjatou záležitost. Zejména pak ještě z něčeho tak banálního, jako je házení míčků. Úvodní část o speciálních útocích mohla být klidně objemnější a ukázat víc, i když se asi ukáže v dalších dílech. Izuku mi ale v tomto díle přijde trošku vyčerpaný, a to tematicky, jako kdyby najednou už neměl moc co nabídnout. Sice si zdokonaluje styl boje, ale nějak už si s ním nevím rady a jeho příběh mě teď aktuálně moc nezajímá. Více mě zaujali jiní studenti, kteří se na zkouškách objevili, a dokonce i Uraraka má maličko větší roli. Celý tenhle díl ukazuje, jak autor dokáže příběh libovolně natahovat a udělat ze zkoušek událost na dva až tři díly, a to není úplně špatné, protože alespoň bude více dílů. Navíc to teď chce taky po tom všem násilí a událostech měnících svět zase studovat a posouvat mladé hrdiny vpřed. Dvanáctý díl pak vypadá banálně, ale vlastně taky ukázal několik scén, které se důležitě promítají do příběhu z dlouhodobého hlediska. :)

Rovnaká situácia ako pri športovom festivale. Vec, ktorá ma neláka, lebo neznie zábavne, ale Horikoši to zábavne zvládne podať. Spoznávame nové postavy (dúfam, že s niektorými sa ešte v budúcnosti stretneme). Ďalej som rád, že v jednotlivých súbojoch dostávajú šancu zažiariť aj iný študenti, ako tí hlavní (medzi ktorých radím Midoriju a tú skupinku okolo neho v zložení Uraraka a Ida, Todorokiho a Bakuga). A nakoniec, keďže sme pri dvanástom čísle, tak Horikoši už musel predviesť jednu z vecí, ktorá sa v japonskej popkultúre hojne vyskytuje - veľké poprsia.