My děti ze stanice ZOO

Nedokážu Christiane litovat a ani moc dobře pochopit. Vím, že to neměla snadný, ale k drogám ji svedla především její povaha. Tak ráda na lidi „dělala ramena“, ubližovala a ponižovala je, všechno hlavně proto, aby si nepřipadala jako opuštěný kuřátko. Pro někoho, komu všechno špatný připadá cool a který obdivuje heráky, není jiný konec. Bylo jen na ní, jakou cestu si zvolí. Důkazem je její sestra, která byla normální teenagerkou a drogám nepropadla. Stejná rodina, stejná výchova, ale jiná povaha a cíle. O tom to je. Každý to v životě nemáme jednoduchý, ne jednou, ale několikrát. Kdyby lidé neodolávali všemu zlému, máme tu stoprocentní společnost ztroskotanců. Překonávat. Zdokonalovat se. Samozřejmě, napíše se to snadno, ale pak skutek utek. Přesto, nepřestávat se snažit. Dnes a denně. Každý den je nový začátek!

Děsivý čtenářský zážitek, při kterém jsem se skoro bála otočit na další stranu. Povinná četba pro každého, koho kdy byť jen napadlo, že vyzkoušet drogy by mohlo stát za víc než zničené fyzické i psychické zdraví.

O Christiane, jak ke drogám přišla. Na rozhovor, který se převrhl ve více než 200 stránkovou záležitost a jenž si vysloužil i stejnojmennou filmovou adaptaci, jsem narazila náhodou. Zpětně říkám, že to mělo (na rozdíl od zvoleného tématu) poměrně jednoduchý jazyk. Proto rychle přečteno, otázka je, zda to ve mně zanechalo nějaké poučení. A ano, nejspíš i zanechalo. Je to věrně známé klišé, "nepřidávat se ke špatné partě a říct "NE", když nedejbože dojde na drogy". Přestože je patrné, že kniha by měla od drog odrazovat, při čtení si mé debilní já říkalo, jak by to zvládlo určitě lépe než-li Christiane. Tedy nevím, zda kniha stoprocentně plní svůj účel, děsivá je ale dost. Hlavně vsuvky cca. uprostřed knihy, příběhy dalších závislých. Po zádech mrazí, i protože se tyto příběhy skutečně staly. Nejspíš se nestaly přesně tak, jak mluvčí barvitě popisuje, ale stejně z nich člověku není úplně dobře. Suma sumárum, rozhodně zajímavější, než učitelské přednášky. Mluvím z vlastní zkušenosti. :)

Nedokážu Christiane litovat a ani moc dobře pochopit. Vím, že to neměla snadný, ale k drogám ji svedla především její povaha. Tak ráda na lidi „dělala ramena“, ubližovala a ponižovala je, všechno hlavně proto, aby si nepřipadala jako opuštěný kuřátko. Pro někoho, komu všechno špatný připadá cool a který obdivuje heráky, není jiný konec. Bylo jen na ní, jakou cestu si zvolí. Důkazem je její sestra, která byla normální teenagerkou a drogám nepropadla. Stejná rodina, stejná výchova, ale jiná povaha a cíle. O tom to je. Každý to v životě nemáme jednoduchý, ne jednou, ale několikrát. Kdyby lidé neodolávali všemu zlému, máme tu stoprocentní společnost ztroskotanců. Překonávat. Zdokonalovat se. Samozřejmě, napíše se to snadno, ale pak skutek utek. Přesto, nepřestávat se snažit. Dnes a denně. Každý den je nový začátek!

Knihu jsem četla dvakrát. Poprvé v 15 letech a později jsem se k ní vrátila v dospělosti. Je to kniha, kterou by si měl přečíst každý v období puberty a to společně s Mementem od Radka Johna. Určitě ji dám "povinně" přečíst synovi, až doroste do věku, kdy obsahu knihy pochopí.

V době, kdy jsem ji četla, mi bylo 13 a v mé hlavě se už začínaly rodit podobně pitomé nápady, jaké jsou popsané v knize. Můžu říct, že přispěla k tomu, že ty nápady zůstaly opravdu pouze v hlavě (teda zatím). A v mých příbězích, pochopitelně. Kromě toho je to navíc moc poutavé a čtivé, takže doporučuju i pokud se vás tyhle věci netýkají. To se ale týkají každého, no...