Kniha má drsné téma, ale zpracování je výjimečné. Absolutním miláčkem je pro svého otce jeho čtrnáctiletá dcera Turtle, jinak též Kibble, skutečným jménem Julie. Martin je despotický otec posedlý myšlenkou o konci světa a podle toho dceru vychovává - musí se vyznat ve zbraních, umět střílet, musí se o sebe za všech okolností zvládnout sama postarat. Zároveň svoji dceru skutečně miluje, ale nemorální destruktivní láskou. V noci ji znásilňuje, ve dne psychicky i fyzicky týrá. Autor výborně vykreslil charaktery, obzvlášť u Turtle, která je vnitřně silná, samostatná, ale zároveň závislá na otci, podceňuje se, za vše dává vinu sobě, je plná hněvu. Martin a po něm i dcera používají hodně drsné vulgární výrazy, ale sem to patří. Ty vulgarity vyjadřují hrubost otce a vnitřní nejistotu dcery. Kniha zdaleka neobsahuje jen vyhrocené scény. Děj je bohatý, svižný, místy přímo pádí. Vzhledem k tématu dá kniha psychicky zabrat a asi se k ní nevrátím, ale přečtení nelituji, naopak. I takové knihy je potřeba číst a tato je výborně napsaná.

Příběh čtrnáctileté Turtle a jejího otce Martina, kteří žijí ve zchátralém domě na pobřeží Kalifornie je nesmírně drsný a živočišný. Tolik zla a znechucení, takovou atmosféru jsem při čtení ještě nezažila. Četla jsem jedním dechem a nemohla věřit vlastním očím, to co jsem četla bylo místy neuvěřitelné, smutné, týrání, incest. Autor otevřel v příběhu mnohá tabu. Dlouho budu mít ještě v hlavě některé scény z knihy, jen tak nezapomenu. Na konci knihy jsem pocítila naději. A to je důležité, jít dál.