Můžou superhrdinové nosit brýle?

Poklidné vyprávění pár všedních dnů jednoho šestiletého chlapce. Hraje si s francouzskou holčičkou, které nerozumí, pořádá závody s chlapcem, co je na vozíku. Spřátelí se s chlapcem s tmavou pletí nebo udělá radost lidem v domově důchodců. Kdyby tohle sdělila anotace a této knížce slovenské autorky se vybral vhodnější název, byla bych asi spokojená a koupila bych ji pro šestileté dítě, kterému bych ji četla sama. Jenže my se synem (11 let) měli dost odlišná očkávání. Chyběly tady na Databázi knih u této knížky recenze a tak jsme si mylně vysnili, že v knize najdeme příběh o superhrdinských činech a bude to souviset s brýlemi, které syn taky nosí. Jaké pak bylo zklamání, že o brýlích tam není vůbec nic a na otázku, jestli můžou superhrdinové nosit brýle ani nikdo neodpoví! Přitom se synem víme, že když by se chtěl stát policistou, tak bude muset jít na operaci a brýle jsou fakt překážkou. Jedenáctileté dítě tedy kniha hodně nudila a nepřinesla mu nic zajímavého. A já byla zklamaná i z toho, že ač asi autorka chtěla nějak ukázat, že i malý kluk s brýlemi může udělat "superhrdinské" činy v běžném životě, vůbec se jí to nepovedlo. Syn to nepochopil vůbec, já viděla potenciál, ale stejně mi to v těch příbězích dost unikalo mezi prsty.