Múza z Vídně

Krásně sepsaný příběh neobyčejné ženy...

Velice doporučuju!!! Tak živě vyprávěný a krásný příběh, že máte pocit jako by byl napsány jen pro vás. Čte se jedním dechem.

Kniha je zajímavá, čtivá, ale pár výhrad bych měla - ty se ovšem týkají spíš překladu nežli vlastního románu. Alma Schindlerová musela být nejen krásná, ale také velmi inteligentní a výjimečná žena: všichni čtyři její manželé, tedy spíše osudoví muži - Mahler, Gropius, Kokoschka, Werfel - byli velikáni té doby. (A to ještě koketovala s Klimtem - podle této knihy ji odmítl on, jiné prameny uvádějí opačný postup.) Bez zajímavosti určitě není ani fakt, že s výjimkou G. Mahlera byli všichni její partneři mladší, často dosti výrazně. O to více mě překvapuje, jak často se setkáme s literárním ztvárněním jejího prvního manželství, ale mnohem méně jsou "zdokumentovány" ty další vztahy. Přitom minimálně ten poslední byl určitě velmi dramatický až dobrodružný; válečný přechod Pyrenejí a následná cesta do USA, to vše na prahu Alminy šedesátky! Ale možná se pletu a je to jenom moje chyba, že jsem doposud na knihy o Almě Mahler-Gropius-Werfel nenarazila. Kdyby mi někdo z čtenářů databáze poradil, ocenila bych to. Každopádně jsem zase o něco chytřejší - výrazy jako supraporta nebo luisézní jsem poprvé potkala právě v této knize. Ještě více mě ovšem zaujal kontrast mezi počátkem 20.století ve Vídni a v New Yorku. Objeví se tu i zmínka o Bauhausu - Gropiově škole, která spojí výuku s praxí a hlavně umožní stejný přístup ke vzdělání a zaměstnání ženám. Další známá osoba, vídeňský psychiatr Freud, se tu rovněž objeví (a způsobí jakési Mahlerovo prozření). Autorka v doslovu uvádí zajímavé souvislosti, např. že z dochovaných písemností vyplývá, že A.M. jako typická tehdejší Vídeňačka používala antisemitskou rétoriku, přestože dva z jejích tří manželů byli vlastně židé (pravda, vystoupivší z náboženské obce), stejně jako Kokoschka. Na základě této knihy je zřejmé, že Rakousko své sloučení s Velkoněmeckou říší v roce 1938 přivítalo; výsledky referenda byly jednoznačné.

Krásný příběh.

Kniha je zajímavá, čtivá, ale pár výhrad bych měla - ty se ovšem týkají spíš překladu nežli vlastního románu. Alma Schindlerová musela být nejen krásná, ale také velmi inteligentní a výjimečná žena: všichni čtyři její manželé, tedy spíše osudoví muži - Mahler, Gropius, Kokoschka, Werfel - byli velikáni té doby. (A to ještě koketovala s Klimtem - podle této knihy ji odmítl on, jiné prameny uvádějí opačný postup.) Bez zajímavosti určitě není ani fakt, že s výjimkou G. Mahlera byli všichni její partneři mladší, často dosti výrazně. O to více mě překvapuje, jak často se setkáme s literárním ztvárněním jejího prvního manželství, ale mnohem méně jsou "zdokumentovány" ty další vztahy. Přitom minimálně ten poslední byl určitě velmi dramatický až dobrodružný; válečný přechod Pyrenejí a následná cesta do USA, to vše na prahu Alminy šedesátky! Ale možná se pletu a je to jenom moje chyba, že jsem doposud na knihy o Almě Mahler-Gropius-Werfel nenarazila. Kdyby mi někdo z čtenářů databáze poradil, ocenila bych to. Každopádně jsem zase o něco chytřejší - výrazy jako supraporta nebo luisézní jsem poprvé potkala právě v této knize. Ještě více mě ovšem zaujal kontrast mezi počátkem 20.století ve Vídni a v New Yorku. Objeví se tu i zmínka o Bauhausu - Gropiově škole, která spojí výuku s praxí a hlavně umožní stejný přístup ke vzdělání a zaměstnání ženám. Další známá osoba, vídeňský psychiatr Freud, se tu rovněž objeví (a způsobí jakési Mahlerovo prozření). Autorka v doslovu uvádí zajímavé souvislosti, např. že z dochovaných písemností vyplývá, že A.M. jako typická tehdejší Vídeňačka používala antisemitskou rétoriku, přestože dva z jejích tří manželů byli vlastně židé (pravda, vystoupivší z náboženské obce), stejně jako Kokoschka. Na základě této knihy je zřejmé, že Rakousko své sloučení s Velkoněmeckou říší v roce 1938 přivítalo; výsledky referenda byly jednoznačné.

Přesněji 4,5*... V první půli jsem se moc nemohla začíst a život Almy mě pořád nějak míjel. Ve druhé tomu bylo přesně naopak a já se plně ponořila do knihy o Almě jako múze, jako manželce, milence i umělkyni. Autorka s citem vylíčila její povahu - společenskou, veselou a vzdělanou dívku s vášní pro hudbu, která se provdá za hudebního génia, život s ním má ale stinné stránky. Nehledě na to, že manžele potká nejedna osudová rána. Román je zkrátka prvotřídní, velmi zajímavě zachycuje atmosféru v Evropě začátkem 20. století, vznik secese, bohémské prostředí umělců a přenese nás až do New Yorku. Jsou zde také umně provázaná fakta s autorčinou fantazií, což se rozhodně pokaždé nevidí. Jako celek hodnotím nadprůměrně - hodně jsem se toho dozvěděla a vyhledávala jsem si o Almě a Gustavovi další informace. Nicméně mám-li být upřímná, s živou Almou bych se setkat nechtěla.