Muž, který četl knihy

Když se fotograf vydá do Palestiny, aby zachytil život v Pásmu Gazy, potká muže obklopeného knihami. Postupně od něj zjišťuje nelehký životní příběh i to, jak jsou knihy pro nás důležité. Toto je přesně ta kniha, která spadá do „kategorie“ malých velkých knih. Malá rozměrem, velká obsahem a hlavně kniha, která toho má tolik co předat. Je to kniha o životě, o rodině, o lásce k vlasti, o svobodě a o ztrátách. Je to kniha o předávání rodinných traumat. Je toho tu tolik, podáno takovým způsobem, že vás to zasáhne. Dozvíme se více o životě Palestinců, což je pro mnoho z nás naprosto nepředstavitelné. Poznáme Pásmo Gazy před pár desítkami let i dnes. Je tu samozřejmě láska ke knihám. Nacházení moudrosti a pravdy v příbězích. Je tu spousta myšlenek na zamyšlení. Za nevinou obálkou se skrývá tolik. Nechápu, jak se tak velký příběh dokázal vejít do tak malé knihy. Příběh by se dal rozepsat do mnohasetstránkové bichle, ale myslím, že by tím ztratil své kouzlo. Celý příběh působí tak skutečně. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu opravdový příběh. Autor si ho sice vymyslel, ale věřím, že mnoho podobných příběhů se skutečně událo.

Mladý francozský fotograf, který se vydal  do Palestiny, zahlédne starého muže, který je obklopen knihami a čte , čte s takovým klidem v době kdy se okolo bombarduje, natolik ho to zaujme, že ho požádá o možnost si ho vyfotografovat.   Stařec souhlasí, ale chce, aby si  fotograf poslechl jeho životní  příběh aby pochopil koho fotí. Tak tam chodí a poslouchá vyprávění muže o jeho smutném a drsném životě už od narození a jedinou útěchu nachází v knihách. Jeho vyprávění nás zavede do dějin nesmyslné války, kde umírají nevinní lidé, kde lidé nemají vlastní hlas a jsou nuceni žít v uprchlických táborech za šílených podmínek, bez majetku, peněz, v zimě, ve strachu a bez vlastní střechy nad hlavou, tu vám nahrazuje plachta. A o tom, že v takových časech knihy, slova mohou zachránit člověk od zoufalství a beznaděje.   ,,Při psaní jsem nemyslel na úspěch. Snažil jsem se zůstat věrný hlasu starce, jejž jsem nesl v sobě, věrný myšlence, že knihy mohou stále něco znamenat i poté, co všechno kolem zmizí. Skutečnost, že tomu hlasu chtějí naslouchat i další lidé, za hranicemi zemí a jazyků, mi v těchto temných časech dodává aspoň trochu naděje,, Rachid Benzine   Roztříštilo mě to na tisíc kousků a po dočtení mi tekly slzy, i teď při psaní recenze se mi svírá hruď. Všude okolo řadila válka a bombardování a on tak seděl a četl knihy a pil  čaj, neuvěřitelná síla jednoho člověka, který viděl a zažil mnoho. My z tepla domova si to jen z těží umíme představit. A ten konec …   ,,Tahle země je nekonečnou litánii represí, nahromaděné nenávisti, jeden smutek překrývá další smutek.,, 5/5   Za zaslání knihy k recenzi v rámci spolupráce děkuji Jota nakladatelství .   PS: Takové knihy chceme číst.