Muž cti

ať už byl Joseph Bonnano cokoliv, spisovatel evidentně ne... knížka je psaná poněkud nešťastným a velmi nečtivým způsobem.. Don Peppino trochu skáče mezi tématy (okrajově dětství, Sicílie, velmi okrajově rodina a pak zejména "pracovní záležitosti"...a zrovna třeba ta rodina by mě zajímala nejvíc..) a v podstatě jen pořád vyjmenovává nějaká jména : tam a tam jsme se sešli s tím a s tím, probrali jsme to a to, ten a ten intrikoval, a pak přišel tamten a vystřídal toho a furt dokola.. a semtam zmíněný návrat do dětství, na Sicílii a podobně. Navíc stále dokola zlí natvrdlí policajti, kteří mu komplikují život a přivozují infarkty, pronásledují i jeho hodné syny, kteří pak chudáci sedí v lochu, a oni s manželkou musí utěšovat jejich rodiny... no nevim nevim.. svatý muž evidentně ;) na to, že má knížka skoro 400 stran, se dala zmáknout poměrně rychle, vzhledem k obsahu a pletichám, které je obtížné si zapamatovat, navíc když všichni členové Rodin se jmenují Salvatore, Stefano, Joe, Vito a sem tam ještě Tommy a ještě nějaké jiné jméno tuším.... ani zdaleka jsem nedostala to, co jsem očekávala, manžel knihu dokonce nebyl schopen dočíst, ubit výčtem jmen... zas mě měl varovat "bestseller" na obálce ;) s přimhouřením všech očí 3*

Na rozdíl od Irčana se bohužel kniha často táhla. Někdy ve 4/4 knihy také dojem ruší podivné odbočení k rodinné lince.