Mussolini syn XX. století

Parádní románová freska zachycující vznik fašismu a jeho nástup k moci. Perfektně se podařilo zachytit atmosféru poválečné Itálie: rozpolcenost společnosti, počáteční vzestup socialistů hlásících se k revolučnímu Rusku, stávky, obsazování podniků dělníky, tvrdý postup fašistů proti socialistům, touha obyčejných Italů po klidu… Autor často cituje novinové články, proslovy, vystoupení a tím knížku krásně oživí. Mussolinimu se nedá upřít, že dokázal vycítit, co chtějí lidé slyšet a zároveň byl schopný jedné straně slíbit X a druhé přesný opak. Připomínal provazochodce úspěšně balancujícího na laně mezi různými sliby, které ale byly vzájemně v rozporu. S tím, jestli je splní, si hlavu vůbec nelámal, zrovna tak neváhal často i velmi radikálně změnit názor. Na začátku mi chvilku trvalo, než jsem se do knížky začetl, ale pak to byla neskutečná jízda. Množství útoků a vražd, které fašisté spáchali, bylo značné (tím, že se jednalo převážně o socialisty či komunisty, to nikdo moc řešit nechtěl). Míra násilí mě dost překvapila, mnozí fašisté se účastnili první světové války a lidský život pro ně neznamenal vůbec nic, pokud proti nim vystoupil nějaký hlasitý odpůrce, tak ho neváhali zabít. Celkově měl Mussolini problém s tím, aby své „černé košile“ dokázal udržet na uzdě (nezvladatelná síla, která občas jednala v rozporu s přáním samotného duceho). Knížka věrně zachycuje, co se v letech 1919 až 1925 v Itálii dělo, vřele doporučuju k přečtení.

Románová kronika popisující vzestup italského fašismu. Demokraté udělali smlouvu s ďáblem, když tolerovali fašistické násilí proti socialistům a pro vzájemné půtky je nebyli schopni včas zastavit. Stačil rozhodnější král či schopnější předseda vlády v době Pochodu na Řím a dějiny se mohli odvíjet úplně jiným směrem.