Můj život v Severní Koreji

Uprchlíků ze Severní Koreje je jako šafránu. O to cennější je pak jejich svědectví, rozhodnou-li se o svém osudu veřejně mluvit. Nezvyklou formu zvolila Pak Čihjon, která svou knihu napsala ve spolupráci s jihokorejskou spisovatelkou a lidskoprávní aktivistkou Čche Serin. Kniha tak symbolicky sjednocuje korejský poloostrov alespoň na lidské, individuální rovině.

Když bylo Pak Čihjon dvacet devět let, rozhodla se, že uteče ze své vlasti – Severní Koreji. Teprve až v dospělosti pochopila, kam se KLDR ubírá a že není normální takto žít. Útěk se jí podařil až na podruhé, nyní žije v Anglii a rozhodla se uveřejnit svůj příběh, aby celý svět mohl vidět, jaké podmínky v KLDR panují. K práci na své knize si přizvala Čche Serin, jihokorejskou spisovatelku. Díky tomu je zde skvěle zachycen rozdíl těchto dvou zemí a jejich obyvatel. Ženy, které byly vychovávány k tomu, aby jedna druhou nenáviděla, se díky knize spolu sblíží a spřátelí. Životy, jež rozdělovala 38. rovnoběžka se nyní protnuly navždy. Život v Severní Koreji je pro nás nepředstavitelný. Při čtení se mi ani nechtělo uvěřit, že se jedná o skutečný příběh. Měla jsem pocit, že čtu fikci, ale jen pro to, že můj mozek odmítá uvěřit, že se ještě v dnešní době dá takto žít. Hrůza. Pak Čihjon svůj příběh líčí bez sentimentu, tak jak svůj život vnímala, od dětství až po dospělost. Je zde skvěle ukázán vývoj – bezmezná důvěra systému až po prozření. Hladomor a diktatura, kontroly každého kroku, nesmyslná nařízení. Neskutečné a nepochopitelné. Knihu by si měli povinné přečíst všichni a nebála bych se ji zařadit do doporučené četby ve školách. Silné čtení, o to více, že se to stále ještě děje.