Můj život s Václavem a Chartou

Kamila Bendová je chytrá a inspirativní žena, která stála po boku svého podstatně výraznějšího a známějšího muže, Václava Bendy. Rozhovor s ní je svědectvím o společenství kolem Charty 77, o životě v pravdě a poctivosti, pro nějž bylo někdy potřeba přinášet i hodně velké oběti. Přečíst si knihu rozhovorů, které s ní vedl historik Michal Stehlík, určitě stojí za to. "Společenství disentu představovalo naprosto jedinečnou plejádu osobností, které by se za normální situace nikdy nesetkaly: různého vzdělání, minulosti, vyznání, politických názorů, zkušeností, zázemí či společenského postavení, které vlastně spojovalo jediné, totiž touha nějak se postavit normalizačnímu marasmu a nezbytná dávka odvahy daný krok učinit. Zmíněný názorový rozptyl, který překonávala společná snaha o uvolnění poměrů, myslím dobře ilustruje úzká spolupráce Vaška s Petrem Uhlem, konzervativního katolíka s trockistou… Pořádám už asi dvacet let několikrát do roka tzv. salón, kdy do „křesla pro hosta“ zvu konkrétního signatáře, aby nám vyprávěl o svém životě. Někdo je větší rétor a šoumen, někdo menší, ale vždycky je jejich povídání zajímavé, dobrodružné a poutavé, ti lidé prožili neuvěřitelné příběhy a jsou svým způsobem krásní, jak se vymkli banalitě a uniformitě, do které nás režim chtěl všechny vetknout."

Historik Michal Stehlík vedl s Kamilou Bendovou rozhovor o jejím životě. Přirozeně se v rozhovorech dostali také k jejímu manželovi, Václavu Bendovi, a k Chartě 77, které byl její muž signatářem. Kamila ji po poradě s manželem nepodepsala, ale společných aktivit kolem ní se účastnila a mnohá důležitá setkání probíhala v jejich bytě. Už dříve jsem četla pozoruhodnou korespondenci manželů Bendových, kterou spolu vedli v době, kdy byl Václav vězněn. Vyšla pod názvem Dopisy přes mříže. Na knižní rozhovor s Kamilou Bendovou jsem se tedy těšila a rozhodně jsem nebyla zklamána. Co se týče vztahu s Václavem Bendou, takhle Kamila v knize vzpomíná na peripetie jejich vztahu v době středoškolských studií: Někdy v dubnu 1964, když jsme měli maturovat, jsme se s Václavem pohádali a rozešli. Druhý den jsem šla na pohřeb tatínka jedné spolužačky ze Štěpánské, a když jsem se vracela přes Václavské náměstí domů, potkala jsem Vaška. Oba jsme měli být ve škole… ale nebyli. Pochopili jsme, že naše setkání je osudové a že se s tím nedá nic dělat. A takhle hodnotí své soužití s Václavem při pohledu zpět, už po jeho smrti: A Vašek? Neumím si představit lepšího manžela, u něhož bych měla větší jistotu, že to, co dělá, dělá správně. Vzpomíná také na společenství lidí kolem Charty 77: Společenství disentu představovalo naprosto jedinečnou plejádu osobností, které by se za normální situace nikdy nesetkaly: různého vzdělání, minulosti, vyznání, politických názorů, zkušeností, zázemí či společenského postavení, které vlastně spojovalo jediné, totiž touha nějak se postavit normalizačnímu marasmu a nezbytná dávka odvahy daný krok učinit. Zmíněný názorový rozptyl, který překonávala společná snaha o uvolnění poměrů, myslím dobře ilustruje úzká spolupráce Vaška s Petrem Uhlem, konzervativního katolíka s trockistou… Pořádám už asi dvacet let několikrát do roka tzv. salón, kdy do „křesla pro hosta“ zvu konkrétního signatáře, aby nám vyprávěl o svém životě. Někdo je větší rétor a šoumen, někdo menší, ale vždycky je jejich povídání zajímavé, dobrodružné a poutavé, ti lidé prožili neuvěřitelné příběhy a jsou svým způsobem krásní, jak se vymkli banalitě a uniformitě, do které nás režim chtěl všechny vetknout. Kamila Bendová je chytrá a inspirativní žena, která stála po boku svého podstatně výraznějšího a známějšího muže, Václava Bendy. Rozhovor s ní je svědectvím o společenství kolem Charty 77, o životě v pravdě a poctivosti, pro nějž bylo někdy potřeba přinášet i hodně velké oběti.