Můj život s Reinhardem

Tady je to těžké, ona byla také nacistka, znala ho jako manžela a otce a ne jako tyrana nás Čechů a ostatních národů... Nevěřím, že si myslela, že manžel konal dobro, nevěřím, že nevěděla co se dělo v koncentračních táborech... přečetla jsem jako zajímavost a více se k tomu vracet nebudu.

Jaká to bezstarostná idylka. Z té přešťastné německé rodinky je mi až do pláče. Výpověď paní Liny je velmi subjektivní. O manželově práci buď nic nevěděla, anebo vědět ani nechtěla. Byla spokojená s jakousi iluzí klidu, která ji a její rodinku obklopovala, že nebrala na vědomí podrobený a zbídačený český národ. Její slova: "Dělal to pro Čechy" mě vždy spolehlivě nadzvednou. Nasadila si klapky na uši i oči a hrála si na zámeckou paní v Panenských Břežanech a děsivá atmosféra plná strachu a smrti v zemi šla mimo ni. Nenechám si nalhat, že opravdu nic netušila. Jak je možné, že ani po válce neprojevila žádnou lítost nebo zděšení nad zvěrstvy, která její manžel, potažmo národ prováděl? A o nějaké hanbě tu nemůže být ani řeč. I přes zajímavě napsanou knihu se zde nic nového o Heydrichovi, či jeho pohnutkách nebo motivech nic nedozvíme. Zjistíme ale, jak milující a obětavý otec a manžel to byl. Nicméně fotografická příloha byla zajímavá a nelituji, že jsem knihu četla.