Když jsem hledala knihu o známé české osobnosti do výzvy, okamžitě mě zaujala tato kniha-a hned první kapitola mě pobavila. Očekávala jsem humorné dílo. Později jsem zjistila, že je to jen neustálé popisování, jak se Hašek ožral, koho urazil, komu ublížil ... poté vystřízlivěl a chlastal nanovo. Byl nejen škodolibý, ale až zlý. Mám moc ráda Švejka a přišlo mi, že Švejk je Haškova autobiografie (ruský špión, propité jízdné na vlak do Budějovic apod.). Dočítala jsem už jen kvůli výzvě. Světlými momenty bylo několik humorných historek, ale člověk je musel hledat mezi četnými alkoholovými dýchánky. Jsem ráda, že jsem si dílo přečetla, možná se někdy k některými kapitolám vrátím, ale celkově docela zklamání.

Vzpomínky E. A. Longena na jeho přítele Jaroslava Haška mě vcelku daly zabrat. V této knize je Hašek vykreslen jako bezpáteřní zmetek, kterej si dělá srandu ze všech a ze všeho. Na druhou stranu měl Hašek lidi dokonale přečtený a využíval svůj výtečný talent k vytváření neuvěřitelných situací. Po přečtení knihy Haška beru i tak jako jednoho z našich nejlepších humoristů a geniálních spisovatelů. Neuvěřitelné, jak dokázal rychle psát a zakomponovávat do příběhů postavy, které s ním seděli v hospodě u jednoho stolu, aniž by to nějak narušilo povídku, kterou zrovna psal. Obdivuhodný postřeh a slovní zásoba dělá z Haška mistrovského spisovatele. A pozor, pitky, kterých je plná kniha, se nepočítají na hodiny, ale na dny! To je až k nevíře, jak ten člověk dokázal chlastat a přitom psát povídky, Švejka a divadelní hry pro Revoluční divadlo. Hodně zajímavá kniha o určité části života Jaroslava Haška. Doporučuji všemi deseti!