Můj příšerný syn

Je to chaotické a nezorganizované. Určitě by to šlo napsat chronologicky, nikoliv na přeskáčku v čase. A závěrečná kapitola, kde se najednou objeví “ich forma”, to už je prostě chyba. Kdyby byl text označen aspoň kurzívou (čtenáři pochopí, proč) tak by to bylo dobré, ale takto…no, je to škoda, protože autorka se dokáže na svět dívat opravdu s nadhledem a syn má sebereflexi (což hodně lidí bohužel nemá). Určitě zkusím přečíst ještě nějakou další knihu autorky, protože čtivá kniha byla, o tom nemůže být nejmenších pochyb.

Asi by byl výstižnější název Můj příšerný exmanžel, protože je mu věnováno v knize více prostoru než synovi Adamovi. Škoda, že se v knize neobjevilo víc školních lumpáren a vůbec toho klučičího zlobení. Na to jsem byla zvědavá víc než na zlobení pana Vinkláře, navíc už toho na něj bylo prozrazeno hodně v předchozích knížkách. Nicméně hodnotím vysoko, protože mám pro Ivanku Devátou slabost. Dobře se čte.