Můj Mount Everest

Sny bolí. Hodně bolí. Ale když se přidá disciplína, pevná morálka a síla, tak se plní. Před časem jsem se s Monikou vydala napříč Spojenými státy, samozřejmě narozdíl od ní pěkně z pohodlí domova a jen prostřednictvím jejího vyprávění. A bylo to skvělé dobrodružství! Takže její výpravu na nejvyšší horu světa jsem si prostě nemohla nechat ujít. A opět to stálo za to. Hory vyžadují velkou dávku trpělivosti, pokory a respektu - já jsem s Monikou doslova protrpěla každý metr, který ve sněhu a ledu ušla za svým snem. Fandila jsem jí, obdivovala, věřila a držela všechny palce. Když stála na vrcholu, jako bych tam byla s ní. Tohle dobrodružství za přečtení opravdu stojí. Jen si říkám, co bude dál? Potápění na dno Mariánského příkopu? :-)

Protože jsem četla první knihu Moniky o cestě Pacifickou hřebenovkou, chtěla jsem si přečíst i tuto. Důvodů bylo více: je to rodačka z nedalekého Nového Města, dnes už i vím, že spolužačka na ZŠ mé mladší dcery . A aby toho nebylo málo s jejím tatínkem jsem se potkávala několik let při cestě do zaměstnání. Ale hlavně ke knize. Strhující příběh mladé holky, která jde za svým dětským snem. Moniku osobně neznám, ale smekám před ní. S její diagnózou dokázat toto, je pro mě neuvěřitelné. Knihu jsem četla každou volnou chvilku, hltala stránku za stránkou, někdy trnula hrůzou a pak se i smála. Moniko, děkuji za pěknou knihu.