Můj Everest

Na počátku knihy to byl trochu "americký " styl. Ale následný popis výstupu na Everest v roce 2017 je pěkně popsán do všech detailů. Určitě to ocení čtenáři, kteří v této oblasti hor byli. Autor neskrývá svůj strach, své vnitřní pocity. Výstupem si plní svůj životní sen.

Kniha nebyla špatná, ale přece jen jsem měl očekávání malinko vyšší, podle toho názvu, který mě celkem zaujal jsem očekával, že autor byl v tom neštěstí v Nepálu víc angažován, než že byl v táboře 1, nechal se svézt vrtulníkem do základního tábora, cesta skončila a za dva roky se pokusil o Everest znovu a tentokrát mu to už vyšlo. O zdolávání hory jsem se dozvěděl spoustu detailů, které by mě z knih Radka Jaroše, nebo Messnera ani nenapadly, tam je to rozepsané do detailu, přesto ale u mě trochu ten Everest takto ztrácí, malinko exkluzivitu, když dřív se velká expedice pustila do zdoláváí hory a nakonec, když to dva zvládli, tak se to bralo, jako obří úspěch všech okolo, zde v podstatě horolezec musí hodně makat, ale daleko větší zásluha na zdolání je na šerpech, kteří vytáhnou fixní lana, postaví stany, uvaří vodu a doprovodí horolezce až nahoru, aby se horolezec mohl soustředit na aklimatizaci a výstup. Když je tam těch horolezců tolik, že se ani nejsou schopni vyhnout, denně jich to dokáží desítky už to není takové romantické čtení, jako u těch prvních průkopníků, kde byla ta nejistota daleko vyšší.