Můj bratr je mimozemšťan

Knihu vypráví mladší bratr o životě se svým starším bratrem autistou. Je to milující a citlivý příběh, který jsem četla místy se slzami v očích. Je to v době, kdy byl autismus v plenkách, 80 léta a takové dítě brali ostatní lidé buď jako nevychovaného hajzlíka nebo postižené dítě. Dítěti se špatně začleňuje do společnosti, většinou se to nepovede a takové dítě pak je ve speciálních školách. Citlivě vypráví, jak i když byl mladší, tak ho v určitém věku začal předbíhat. Nechtěl srovnávat a neměl to rád, bylo mu bráchy líto, přesto toužil vyhrávat a dělat věci se svými kamarády a spolužáky. Vypráví tam, jak je to těžké pro celou rodinu, ale tím, že kmotři pomáhali a prarodiče si brali bráchu k sobě a dopřáli oddech rodičům, tak to zvládli celou dobu doma. Nedali ho nikam do ústavu, přestože to tehdejší společnost doporučovala. Ale naplno se mu věnovali. V knize je i krásně napsané, jak se některých věcí tyto děti bojí, aniž by k tomu byl nějaký důvod. Nebo se jim líbí celé hodiny sledovat obyčejné věci, např. jak pere pračka, protože pro ně to má přesně daný smysl a řád. Kniha mě dojala, velmi doporučuji přečíst hlavně těm rodičům, kteří třeba hledají nějaké odpovědi. V téhle knize najdou naději, že se to dá zvládnout. Citát: „Pokud nebyl ničím stimulovaný, utekl do svých automatismů, zavřel se a schoulil v našem pokoji. Pak neexistoval žádný způsob, jak s ním mluvit. Spojení se přetrhlo. Těm, kteří na to nebyli zvyklí, připadal divný. Mně ne. Bratr působil, jako kdyby přišel odjinud, ale jeho jinakost bude navždy součástí mého života. "

Ačkoli je autismus diagnóza, která radikálně změní život celé rodině, obvykle mají tyto vyprávěcí knihy o autistech pozitivní vyznění. Ono to asi ani jinak nejde, neboť kdyby si vypravěč nenašel i tu pozitivnější stránku věci, asi by se z toho musel zbláznit a ne psát knihy. O této knize to platí ještě více než o jiných, neboť tyto příběhy mohou těžko mít happyend. Tady se to podařilo zejména z toho důvodu, že Samuel patří k těm málo případům, kteří si své místo ve světě našli a při obrovské vůli v něm dokáží fungovat. Ze značné části i díky tomu, jak se ke svému autistickému členovi postavila rodina. Pokud patříte k rodinám, které mají doma takové dítě, tak právě tato kniha patří k těm nejpozitivnějším, které na dané téma byly napsány.