Mrtvé ženy

Začnu od konce, autorovo vysvětlení, jak k nápadu přišel, je uklidňující. A to je asi tak jediné, co je na celém příběhu uklidňující. Popisy míst činů a/nebo mrtvol jsou silně zneklidňující. Autor nenechává skoro žádný prostor pro fantazii. Tak on ji Hank Giorgio stejně nemá, stejně jako emoce. Za to má eidetickou paměť a to je pro jeho okolí silně odstrašující. Taky si po svém řeší rozdíl mezi pravdou a spravedlností a některá jeho řešení mě dost odradila od náklonosti k němu jako k hlavní postavě. Moji silnou náklonost si však získal nový forezní technik v jeho týmu. Doufám, že bude i v dalších dílech. Jeho vidění umění je nechutné, ale tak nějak sympatické a odpovídající tomu, že jde o brutální krimi thriller. Hankova kolegyně Larisa byla převážnou dobu nasraná a zbytečně ironická. Asi aby zdůraznila, že noční směna vyšetřovatelů jsou vážně psycho. Tempo knihy je hodně rychlé, stejně jako Hankovy dedukční schopnosti. Atmosféra všech příběhů je mimořádně temná a některá zakončení jsou spíše pozvánkou ke čtení dalších dílů.

Děkuji @dobre_knihy & @l.svorcova za zaslání knihy k recenzi. V loňském roce jsme se mohli těšit z nového vydání knihy Nikdy se nepřestala usmívat, připraveného při příležitosti 10. narozenin nakladatelství Golden Dog. Martin Štefko v téhle tradici pokračuje i letos a ke svým 40. narozeninám obléká do nového kabátku také Mrtvé ženy, úvodní díl jeho krimi thrillerové série. Detektiv Hank Giorgio řeší čtyři případy, které spojuje jeden společný faktor – na začátku každého z nich stojí mrtvá žena, nebo alespoň její část. Jména obětí přibývají a Hankovo zběsilé tempo vyšetřování i výjimečné deduktivní schopnosti budou muset stačit k tomu, aby zabránil dalším obětem. Mrtvé ženy jsou důkazem, že i český autor může napsat krimi thriller, který působí jako poctivá zahraniční žánrovka. Sériový vrah, federálové, špína velkoměsta i vyšetřování bez rukaviček tu fungují tak přirozeně, že kdybych nevěděl, kdo za knihou stojí, z fleku bych řekl, že jde o překladovku. Velkou zásluhu na tom má i Hank – takové spojení Sherlocka a Dextera zabalené v těle The Rocka. Na papíře zní jako někdo, koho byste radši obešli obloukem, ale v příběhu si ho rychle oblíbíte. Výborně mu sekunduje jeho nadřízená Larisa, která přináší ostrý jazyk, energii a charisma sexy milfky, která by si s přehledem ukradla scénu i bez Hanka. Potěšil mě i výskyt Roberta Jenkinse z knihy Nikdy se nepřestala usmívat – mám rád, když si autor podobnými detaily buduje své malé univerzum. Kniha nešetří brutalitou ani vulgarismy, ale k takhle syrovému příběhu ten drsnější tón sedí. Nejde však jen o jízdu na krev – jednotlivé části do sebe postupně zapadají, vyšetřování má tah a závěr přijde jako pořádná rána mezi oči. Otevřený konec beru jako pozvánku k dalším případům, které už naštěstí existují. Nové vydání je navíc radost samo o sobě – výrazné, vymazlené a tak povedené, že bych stejnou péči přál i zbytku série. Pokud jste fanoušci drsnějších krimi thrillerů ve stylu Chrise Cartera – Mrtvé ženy vás rozhodně prověří.