Knihu jsem otevřela na dvakrát. Moc dobře se četla. Krátké kapitoly, děj odsejpal. Zajímavé postavy. Místy to opravdu bylo psycho a to mám ráda. Pitvání se v jednotlivých postavách a přemýšlet, proč se zrovna takhle chovají. Vyšetřování bylo tak akorát, detektiv Igor se mi zamlouval. Valerii mi bylo hodně líto, jaké dětství si prožila a co jí ještě čeká s chorobně nemocnou matkou. Matky v knize všeobecně byly všechny psychopatky. I matka od Laury byla na ránu. Otec Valerie byla také zvláštní postava, brala bych tam toho o něm víc. Škoda. Oblíbila jsem si sousedku Macháčkovou. Vrátím se k Valerii, nejsem si vůbec jistá, jestli to bylo reálné, to co si od 5 let prožila. Přijde mi to moc na pětileté dítě, ale třeba se mýlím. Naopak postavu Marcely, matky, bylo velmi zajímavé číst. Domnívám se, že někteří duševně nemocný lidé svým lžím opravdu i věří. Malinko mi vadil konec, protože mi nekorespondoval se začátkem, s prologem. Naschvál jsem se vrátila a četla prolog znovu, ale ani tak mi to nedávalo smysl. I tak jsem si knihu užila, byla čtivá a to je hlavní.

První setkání s autorkou a byla jsem velice mile překvapena. Kniha je velmi emotivní a čtivá, výborně vykreslené postavy. Dávám plný počet hvězdiček a doporučuji.