Pardon. Nejsem cílovka, nebo nerozumím už vůbec ničemu. Nedokázala jsem dočíst. Snaha o otevřenost, vedoucí k prázdnotě. Kde je empatie a kreativita? Jen sobectví rozpatlávané krátkými, údernými větami. Zklamání. Dětinské. Takhle jsme si tu generaci Y Mileniálů rozmazlili my?!?! Vždyť se jednou o sebe snad ani nepostarají. Tuhle knížku nemůžete číst po Šikmém kostele, Kde zpívají raci, nebo třeba Haně. To srovnání je tak smutné, ta ubohost, kterou musí dnešní mladí řešit, tedy hlavně ve větších městech... Chybí mi v ní krapítko soudnosti. Hvězdička za tu otevřenost.

Myslím, že tato knížka je skvělou výpovědí instagramové generace. Byť sama instagram ani facebook nevedu, i když jsem ročník 1989, líbí se mi, že autorka vystihuje podstatu srovnávání na sociálních sítích, jak se každý snaží ukazovat v tom lepším světle a sdílí jen to líbivé. "Mrak" je zamyšlením nad tím, co vlastně od života generace současných třicátníků chce, jak tápeme a stále hledáme sami sebe, aniž bychom pořádně věděli, co je důležité. Chceme kariéru, rodinu, užívat si? A chceme to všechno najednou? Texty jsou rozděleny na úvahy a příběhy. Mně osobně více sedly kratší úvahy, protože jsou velmi aktuální a Anně Basikové se podařilo trefně a stručně vystihnout problémy generace mileniálů. Ukázka z knihy: Prahneme po smysluplné práci, nebo jen chceme dát smysl svým životům? Žijeme prací, nebo se jen snažíme zaplnit prázdno? Dokážeme si ujasnit a správně srovnat priority? Po čem vlastně toužíme? V čem opravdu vidíme smysl života? Najdeme ho na dně filtrované kávy? Máme rádi svůj skutečný život?