Moucha

Bohuzel nakonec pro mne prevazila negativa nad pozitivy a dle meho soudu by vyzadovala jeste hodne ladeni. Mozna doplatila na to, ze jsem ji celt hned po Analfabetce, ktera mi obcas stylem prisla podobna ve sve absurdite. Celkove mi vsak prislo, ze kniha nema ujasneno, co a jakym zpusobem chce ctenari sdelit. Casto dochazelo k rozporu mezi tim, co je explicitne popisovano a co se v knize deje. Napr.: ac ma Edvard byt bez emoci, odhazuje mince, ktere mu pripominaji starou lasku. Podobnych rozporu je tam vicero, ktere mi vyslovene kazily zazitek z knihy a to nehovorim o nekterych momentech, ktere me vystrelily z deje (napr. ciste ceska Fabie v zatim neurcitem, avsak spis americkem prostredi). Je to velka skoda nebot napad to byl zajimavy.

Nadnesená slátanina o smyslu bytí. V ději je spousta vnitřních rozporů (viz svarnyp), jedna plytká (rozuměj debilní) postava střídá druhou a nucená ponaučení co se v životě sluší a patří a lá zlaté pravidlo byly jak pěst mezi světla.