Motýla jsem tu neviděl

Naprosto vysilující, emotivní a nelehké nahlédnutí do dětského světa, který tuší, že je asi něco špatně, ale neumí si vysvětlit co. Děti, bez rodičů, bez zázemí, bez pocitu jistoty, který ztratily a přece ne bezradné, hledající se svou naivitou dětství střípky toho, co by mělo každé dítě mít -pocit, že jsou , že mohou existovat, že jsou milovány a mají před sebou budoucnost. Strašné? Bezvýchodné?Nesnesitelné? To bylo, ale pro dospělé. Děti, naštěstí pro ně, netušily a nedovedly si představit, co je může čekat....

Myslím, že by tato kniha měla být součástí každé školní knihovny a nejlépe i každé domácí knihovničky. Je to soubor básniček i kreseb židovských dětí, které prošly Terezínem. A toto spojení je silné, dojemné a místy možná výřečnější než mnohé romány. Když si člověk uvědomí, že autoři těch básní byly děti, které zažily tak těžké věci a psaly na základě vlastního prožitku, je to síla. Neopakovatelným způsobem ukazují zase další kousek té těžko pochopitelné skládanky, které říkáme holocaust.