Moriarty

Je opravdu těžkým úkolem popsat dojem z této knihy, aniž bych vyzradila zápletku. Zřejmě to ani není možné, a proto mnohé pocity zůstanou skryté. Knížky zasvěcené Sherlocku Holmesovi čtu vždy velice pečlivě a pomalu. Vracím se průběžně k některým pasážím,... zkrátka mi nesmí nic uniknout! Ať už je to tím, že k Sherlocku Holmesovi chovám velké sympatie a tudíž si četbu jeho osobě věnovanou nadmíru užívám a nebo tím, že ho chci prostě jen samolibě přechytračit, sama neumím posoudit. Dobře, asi by to šlo :), to teď ale není vůbec podstatné. Důležité je, že mi to tentokrát vůbec k ničemu nebylo! Autor knihy mě dokázal několikrát oklamat, překvapit a absolutně šokovat. Nechci přehánět, ale při určité pasáži (Kdo už má knihu dočtenou, pravděpodobně ví, o čem mluvím.) mě zamrazilo. Doslova! Nevzpomínám si, že bych takhle silnou emoci při četbě pocítila, zřejmě to bude tou nepředvídatelností a krutostí samotného příběhu, která na mě v ten moment sálala.

Trošku váhám mezi trojkou a čtyřkou a asi bych dala něco mezi. Jak mě Dům hedvábí nadchl, Moriarty je slabší. Horowitz se stále hodně slušně drží sherlockovského světa (i když v tomto případě bez Sherlocka), ale některé dedukce a vlastně i celé rozuzlení mi přišlo až moc překomplikované a až moc okaté tahání za nos čtenářů i některých postav příběhu. Ale atmosféra je dobrá, autor si nebere servítky a rozhodně nejedná v rukavičkách a určitě aspoň jednoho překvapení se čtenář dočká (i když leccos dojít může). Slušná detektivka. Že nakonec dávám 4 hvězdy, je díky poslední povídce, sepsané doktorem Watsonem. Ať je to, jak je to, ten Sherlock tomu prostě chybí.

Veliké zklamání, kdo čeká druhý Dům hedvábí, bude zklamán. Mám ráda Hercula Poirota, Sherlocka Holmese a tak dále, protože jsou chytří a vše vyřeší díky svým schopnostem, když máte ale hlavního hrdinu přihlouplého policistu, kterému nic nedojde a ještě touží být novým Sherlockem a vůbec na to nemá, opravdu to není zábavné čtení. Ztráta času, pan Horowitz má určitě na víc.

Je opravdu těžkým úkolem popsat dojem z této knihy, aniž bych vyzradila zápletku. Zřejmě to ani není možné, a proto mnohé pocity zůstanou skryté. Knížky zasvěcené Sherlocku Holmesovi čtu vždy velice pečlivě a pomalu. Vracím se průběžně k některým pasážím,... zkrátka mi nesmí nic uniknout! Ať už je to tím, že k Sherlocku Holmesovi chovám velké sympatie a tudíž si četbu jeho osobě věnovanou nadmíru užívám a nebo tím, že ho chci prostě jen samolibě přechytračit, sama neumím posoudit. Dobře, asi by to šlo :), to teď ale není vůbec podstatné. Důležité je, že mi to tentokrát vůbec k ničemu nebylo! Autor knihy mě dokázal několikrát oklamat, překvapit a absolutně šokovat. Nechci přehánět, ale při určité pasáži (Kdo už má knihu dočtenou, pravděpodobně ví, o čem mluvím.) mě zamrazilo. Doslova! Nevzpomínám si, že bych takhle silnou emoci při četbě pocítila, zřejmě to bude tou nepředvídatelností a krutostí samotného příběhu, která na mě v ten moment sálala.

Trošku váhám mezi trojkou a čtyřkou a asi bych dala něco mezi. Jak mě Dům hedvábí nadchl, Moriarty je slabší. Horowitz se stále hodně slušně drží sherlockovského světa (i když v tomto případě bez Sherlocka), ale některé dedukce a vlastně i celé rozuzlení mi přišlo až moc překomplikované a až moc okaté tahání za nos čtenářů i některých postav příběhu. Ale atmosféra je dobrá, autor si nebere servítky a rozhodně nejedná v rukavičkách a určitě aspoň jednoho překvapení se čtenář dočká (i když leccos dojít může). Slušná detektivka. Že nakonec dávám 4 hvězdy, je díky poslední povídce, sepsané doktorem Watsonem. Ať je to, jak je to, ten Sherlock tomu prostě chybí.