Moriarty

Je opravdu těžkým úkolem popsat dojem z této knihy, aniž bych vyzradila zápletku. Zřejmě to ani není možné, a proto mnohé pocity zůstanou skryté. Knížky zasvěcené Sherlocku Holmesovi čtu vždy velice pečlivě a pomalu. Vracím se průběžně k některým pasážím,... zkrátka mi nesmí nic uniknout! Ať už je to tím, že k Sherlocku Holmesovi chovám velké sympatie a tudíž si četbu jeho osobě věnovanou nadmíru užívám a nebo tím, že ho chci prostě jen samolibě přechytračit, sama neumím posoudit. Dobře, asi by to šlo :), to teď ale není vůbec podstatné. Důležité je, že mi to tentokrát vůbec k ničemu nebylo! Autor knihy mě dokázal několikrát oklamat, překvapit a absolutně šokovat. Nechci přehánět, ale při určité pasáži (Kdo už má knihu dočtenou, pravděpodobně ví, o čem mluvím.) mě zamrazilo. Doslova! Nevzpomínám si, že bych takhle silnou emoci při četbě pocítila, zřejmě to bude tou nepředvídatelností a krutostí samotného příběhu, která na mě v ten moment sálala.

Trošku váhám mezi trojkou a čtyřkou a asi bych dala něco mezi. Jak mě Dům hedvábí nadchl, Moriarty je slabší. Horowitz se stále hodně slušně drží sherlockovského světa (i když v tomto případě bez Sherlocka), ale některé dedukce a vlastně i celé rozuzlení mi přišlo až moc překomplikované a až moc okaté tahání za nos čtenářů i některých postav příběhu. Ale atmosféra je dobrá, autor si nebere servítky a rozhodně nejedná v rukavičkách a určitě aspoň jednoho překvapení se čtenář dočká (i když leccos dojít může). Slušná detektivka. Že nakonec dávám 4 hvězdy, je díky poslední povídce, sepsané doktorem Watsonem. Ať je to, jak je to, ten Sherlock tomu prostě chybí.