Morální ambice

Tohle je velmi zajímavá a zároveň provokativní kniha. V jádru vyzývá k tomu, abychom přestali slepě honit kariéru v korporátech a raději pomohli řešit největší problémy lidstva. Dříve mladí géniové vynalézali rakety do vesmíru, dnes programují algoritmy, které nás udržují závislé na sociálních sítích. Autor na několika historických příbězích, například boji s otrokářstvím, prosazování práv žen, rozvoji očkování nebo boji s malárií – ukazuje, jak dokázalo pár odhodlaných jednotlivců změnit svět. Jejich zásahy často znamenaly zásadní zlepšení nebo dokonce záchranu života milionům lidí. Klíčem nebyla jen správná morální pozice, ale i dostatečná ambice dotáhnout věc do konce. Bregman zároveň upozorňuje na dva problémy dnešní doby. První je, že mnoho chytrých a hodnotově založených lidí umí jen plamenně kázat, ale chybí jim ochota udělat tu těžkou práci, která skutečnou změnu přinese. Druhým extrémem je neústupný aktivismus, kdy někdo není ochoten uhnout ani o píď ze svých ideálů a nakonec nedokáže prosadit nic. Historie ukazuje, že změna často přichází postupně: zrušení obchodu s otroky bylo první krok, nikoli konečné vítězství; volební právo žen se nejprve týkalo jen části společnosti a až postupně se rozšířilo na všechny. Podobně je to i dnes, třeba v oblasti ekologie. Radikální postoje často vedou jen k třenicím, zatímco kompromisy a postupné kroky mohou nastartovat proces, který nakonec dovede společnost k vytouženému cíli. Kniha proto radí, jak o „aktivismu“ přemýšlet strategicky: jak vybírat témata, stavět tým, hledat kompromisy a postupovat krok za krokem, podobně jako když vedete firmu nebo startup. Jeden z příkladů je boj proti škodlivým chemikáliím, které firmy vypouštěly do vody a ovzduší. Morálně ambiciózní skupina právníků tento boj vyhrála a změnila tím byznys i životy stovek tisíc lidí. Na knize se mi líbí systematický přístup: zlepšování světa jako projekt s cíli, plánem a efektivitou. Nejde o plané řečnění na sociálních sítích a sbírání srdíček, ale o skutečnou práci. Zachránit jednoho člověka je hrdinský čin. Zachránit stovky tisíc – to je morální ambice.

Morální ambice začíná zcela prostým uvědoměním – život je jen jeden a čas je ta nejcennější komodita, kterou máme. Nejdůležitější otázkou tedy je, jak s touto komoditou naložíme. Autor se s tím nemaže. De facto obviňuje každého člověka, že by mohl být přínosem pro svět. Kdyby chtěl. Kdyby měl ambice. Mluví o tom, že ty největší mozky aktuálně místo léků na rakovinu vymýšlí způsob, jak lidi udržet co nejdéle na sítích. Na „woke“ aktivistech nenechá nit suchou. Ve zkratce – mají plnou hubu keců, ale chybí dostatečná ambice a slova nikdy nebudou mít větší váhu než činy. Poukazuje na fakt, že lidé jsou stádní zvířata a dělají to, co jim někdo předvedl a berou to, co jim někdo podává. Strach z jinakosti je v lidské povaze hluboce zakořeněný. Touha někam patřit a zapadat je silnější než vnitřní kompas. „Je tragické, že spousta nerdů a hnidopichů sedí uvrtaná na poměrně zbytečných pozicích. Ti nejlepší právníci, poradci, programátoři, účetní a bankéři zřídkakdy pracují na těch nejdůležitějších problémech – ať už se jedná o nedostatek vody nebo obchod s lidmi, o antibiotickou rezistenci nebo změnu klimatu.“ Ne vždy se s autorem ztotožňuji, občas sám zní jako idealista, ale ve spoustě věcech má pravdu. Například že když občas vyhazujeme jídlo, pijeme minerálku z plastové láhve, objednáváme si kávu sebou nebo si kupujeme oblečení, které sotva nosíme – jsme nechutně bohatí. Jsme pokrytci – když si kupujeme řezané květiny, nemyslíme na vykořisťované migranty v holandských sklenících. U trička s ňuňu králíčkem nechceme myslet na malé bangladéšské dítě, jehož slzy smáčely látku. Jde vlastně o poměrně depresivní čtení. Víte, že v tuhle chvíli je na světě přes tři tisíce atomových bomb připravených k odpálení? A pouze sto jich stačí k vytvoření „nukleární zimy“. „Žijeme v pesimistické době. Pravice touží po starých dobrých zlatých časech, které nikdy neexistovaly, zatímco levici znepokojuje nespravedlnost současnosti.“ Kromě jiného autor varuje před umělou inteligencí a upozorňuje na další katastrofu lidstva – patogeny uniklé z laboratoře. Čtení Morální ambice je silně znepokojivé, ale zároveň na příkladu boji s malárií či otrokářstvím, vývoji očkování nebo prosazení práva žen ukazuje, že i jeden člověk může měnit svět. A v tom je ta naděje. Jde o náročné čtení plné studií, jmen a historických příkladů, ale stojí za to. Hodnotím 4/5* a děkuji Kosmas za poskytnutí knihy. „Krutou realitou je, že toho nikdy nebudete dělat dost. Vždycky se objeví nová hora, na kterou je třeba vyšplhat, nová mise, kterou je třeba splnit. Vždycky se v nějakém mělkém rybníčku topí dítě, které musíte zachránit. Nikdy to neskončí. A skutečně se v tom skrývá velké nebezpečí. Morální ambice může pohltit celý váš život.“