Morálka paní Dulské

Nejslavnější divadelní hra polské spisovatelky a nepříliš úspěšné herečky G.Zapolské, které bylo také zfilmováno v ČR jako černobílý film v roce 1958. Tady jsou psychologie, charaktery, okolnosti a tragédie plynoucí z lakotnosti, pokrytectví, sebeklamu a sobectví nemorální Dulské, která druhým neodpouští slabost, jakékoli selhání ani nemajetnost, a její povedené rodinky zpracovány tak, že se dostanou víc do hloubky a čtenáři pod kůži. Každá postava je zajímavá a text velmi přístupný, přečetla jsem jedním dechem a viděla vše před očima. Soucitná, ještě naivní dcera Mela je protipólem zkažených charakterů své asociální rodiny (zhýralec a nemakačenko Zbyško, zlomyslnej rozmazlenej spratek Heša, maminčina kopie, manžel slaboch a pod pantoflem, který před vším zavírá oči a raději nic neřeší, tetička koketa...). "Naše rodina nemá co skrývat... No dobře, a i kdyby něco... Je mi jedno, co se děje v rodině ukryté za čtyřmi zdmi. Hlavní je, že se o tom (nekalém přešlapu) nedozvědí ostatní lidi (jenom to by byla skutečná tragédie, jen na tom záleží)."

Paní Dulská je prototyp milostpaní, která jak se říká je navrch huj a vespod fuj. Hlavně, aby nebyl skandál. Její falešnost a povrchnost odhalují její děti. Zbyšek je rozmazlený floutek a dělá matce vše natruc. Heša, stejná jak matinka a naprosto naivňoučká Mela. Kdysi dávno jsem určitě viděla černobílý film. Neměla jsem tušení, že je natočen na základě divadelní hry. Moralitka z počátku 20. století.