Moje vadná Mariko

To je asi můj první psychologický přečtený komiks. A spadla mi brada. Ještě dlouho ho budu v hlavě rozebírat. Dvě kamarádky. Mariko a Šiino. Jenže Mariko je mrtvá a Šiino se s tím musí vyrovnat. Se všemi svými pocity, výčitky svědomí, bolest, která nejde ničím utišit ani přehlušit. Snad jen splnit Marice její poslední přání… Marika neměla lehký život a možná to viděla jako jediné řešení. Přesto má Šiine pocit, že za to může. Ani se s ní nerozloučila…nic na ní nepoznala. Ukradne urnu s popelem a jede s ní k moři. Plní poslední Maričino přání jet se Šiino na Havaj. Cestou proleje spoustu slz, projde všechny vzpomínky, potřebuje najít klid. V batohu má dopisy od Mariky, které jí vyplňují cestu. Komiks je plný emocí, které zkrz obrázky ještě více procítíte. Netřeba slov ani v komiksu, ani teď ode mě. Silný, dojemný příběh. Vzpomínání na život Mariky, ona nebyla vadná, jenom si to myslela, dostalo se jí jen ubližování v rodině a slunce vyšlo jen když byla s kamarádkou. Kniha obsahuje bonusovou povídku Yiska o indiánském chlapci a Mexickým zločincem. Také povedená.

Přemýšlela jsem, jak správně hodnotit knihu, která vám dá přesně to, co slibuje. A to se neděje moc často, že? A co je teda to slíbené? Příběh o tom jak jede Šiino na výlet k moři s popelem svojí mrtvé kamarádky. Jednoduchý? Jo. Ale možná zase tolik ne... Protože přímočarost tohohle příběhu dost rozbíjejí různé vsuvky na to, jaký byl život obou kamarádek dřív, co každá z nich zažila a především to, co všechno špatného doma zažívala Mariko. A je to podané vážně dobře. Není to jenom "další cesta za poznáním sebe samotné po ztrátě". Nebo alespoň na mě to tak nepůsobilo. Protože jsem se do příběhu dost rychle začetla a bavil. A taky proto, že je to opravdu plný emocí. Jo, překvapivě i sem tam probleskují ty dobré, ze kterých není smutno. Číst knihu Moje vadná Mariko pro mě bylo trochu náročnější, to uznávám. A možná je to vážně o tom, zda je na tuhle četbu u vás správný moment. U mě byl. Kniha je plná emocí. Uznávám, některé jsou možné až moc expresivně vyjádřené, než je to dělané klasicky, protože kresba se s tím vážně nemaže, ale pomůže to té aktuální naléhavost. Ale ve zbytku prostoru je taky moc fajn. A sedla mi. Vím, že to hude působit divně takhle ode mě napsané, ale Moje vadná Mariko je spíš oddychovka, kde záleží víc na tom, jak se sami zainvestujete do četby, která vás případně vtáhne hlouběji. Já jsem byla během čtení spokojená. A jo, teď už se můžu podívat na filmovou adaptaci. Jsem zvědavá, jaký to bude :)