Moje vadná Mariko

To je asi můj první psychologický přečtený komiks. A spadla mi brada. Ještě dlouho ho budu v hlavě rozebírat. Dvě kamarádky. Mariko a Šiino. Jenže Mariko je mrtvá a Šiino se s tím musí vyrovnat. Se všemi svými pocity, výčitky svědomí, bolest, která nejde ničím utišit ani přehlušit. Snad jen splnit Marice její poslední přání… Marika neměla lehký život a možná to viděla jako jediné řešení. Přesto má Šiine pocit, že za to může. Ani se s ní nerozloučila…nic na ní nepoznala. Ukradne urnu s popelem a jede s ní k moři. Plní poslední Maričino přání jet se Šiino na Havaj. Cestou proleje spoustu slz, projde všechny vzpomínky, potřebuje najít klid. V batohu má dopisy od Mariky, které jí vyplňují cestu. Komiks je plný emocí, které zkrz obrázky ještě více procítíte. Netřeba slov ani v komiksu, ani teď ode mě. Silný, dojemný příběh. Vzpomínání na život Mariky, ona nebyla vadná, jenom si to myslela, dostalo se jí jen ubližování v rodině a slunce vyšlo jen když byla s kamarádkou. Kniha obsahuje bonusovou povídku Yiska o indiánském chlapci a Mexickým zločincem. Také povedená.

No... nečekala jsem že mě to takhle zasáhne. I přes to, že většinou u knih moc nebrečím, tady jsem nějaké ty slzičky uronila :D Ale tak co se divit. Přece jenom se dvě stě stránek koukat na holku, které tečou vodopády celou dobu, až na chvíle kdy spí, je celkem psychicky náročné. Tenhle člověk prostě umí psát. Tečka.