Moje srdce a jiné černé díry

"Duše je místem sama o sobě a dovede nám peklo změnit v nebe a nebe v peklo." I když dávno nejsem cílová skupina, pro kterou je kniha určena, moc se mi příběh líbil. Má myšlenku a hloubku, což oceňuji.

Jednou jsem hledala knížky, které bych si mohla koupit, protože jsem na to zrovna měla náladu. Vyskočila na mě reklama právě s touhle knížkou, která mě zaujala svou obálkou a taky zajímavým názvem. Ani nevím jak, ale za chvilku už jsem ji měla v košíku :-D Některé odradí téma, o kterém knížka je, protože to je sebevražda. Žádnou knížku jsem s tímto tématem zatím nečetla, proto jsem se jí rozhodla dát šanci. Autorka si podle vybrala těžké téma, které splnila na jedničku. Příběh začíná tehdy, když Aysel hledá na internetu parťáka na sebevraždu, protože ji nechce spáchat sama. Jak už může z názvu vyplývat – je to romantika jak vyšitá. Začne si psát s jedním klukem, který má stejný plán. Postupem času se navzájem poznávají. Během příběhu se nám víc a víc představují hlavní hrdinové. Dozvíme se, proč se Roman chová tak divně, proč si na sebevraždu vybral jedno konkrétní datum, proč mamka Aysel tak moc lpí na každodenním utírání fotky na chodbě… Ze začátku příběhu budete mít spoustu podobných otázek, na které postupně autorka odpoví. Měla jsem ji přečtenou celkem rychle, zabralo mi to přesně 2 týdny. Brala jsem si ji hlavně do tramvaje a otevřela ji každý den na 15 minut, potom jsem pokračovala doma. Jak to byla hlavně romantická knížka s vedlejší dějovou linkou o smrti, tak jsem ji hrozně nerada odkládala jak byla napínavá. Jediné, co mě fakt iritovalo, tak je malé písmenko v názvu knížky. Je to sice prkotina, ale i tak mi to při každém pohledu na ni vadilo. Jinak obálka mi připadá dokonalá, líbí se mi jak na ní je tmavé srdce, které dokonala pasuje k příběhu. Začátek se mi hrozně líbí, dokonale k dílu pasuje: ,,Hudba, hlavně ta klasická a hlavně Mozartovo Requiem d moll, oplývá kinetickou energií. Když se pozorně zaposloucháte, uslyšíte, jak se houslový smyčec chvěje nad strunama, jen a jen zažehnout noty.“. S hlavní hrdinou mě spojuje láska k hudbě, obě rády posloucháme klasickou. Aysel miluje jednu skladbu. Během čtení jsem si ji nespočetněkrát pouštěla. Vlastně pokaždé, co se o ní bavili, tak jsem sahala po telefonu a hledala ji. V knížce se vyskytujeme docela často ve škole, za což dávám knížce velké významné plus. Miluju, když popisují učitele a komentují tu nudnou hodinu matiky. Ps – všimli jste si toho, že v drtivé většině knížek je minimálně jedna postava, která nemá ráda matiku? Knížku můžu doporučit stejným milovnicím romantiky jako jsem já, které se nebojí i trochu těžšího tématu jako je smrt nebo sebevražda.