Moje kočka Jugoslávie

Úžasná kniha plná bohaté symboliky, která se kolem vás ovine jako hroznýš a kdykoliv se od ní pokusíte utéct, sevře vás o něco pevněji. Vyprávění se odehrává ve dvou časových rovinách, ta jedna je až příliš reálná, tak jako sama válka, která rozervala Jugoslávii na kusy a vyhnala jednu albánskou rodinu z domova a druhá se pohybuje na hraně magického realismus a mrazivé výpovědi cizince v cizí zemi, jenž není nikde doma. Je to kniha o ztrátě snů a iluzí, o ztrátě rodiny, místa na světě, identity. Sonda do pocitů uprchlíků, kteří nejsou nikde vítaní, které válka přinutila zpřetrhat vazby na domovinu a všude jinde na ně pohlíží jako na příživnickou špínu, je vzácně upřímná a silná (a stále bolestně aktuální). Výborný překlad se stará o to, že kniha plyne jako Drina, nechte se unášet, otevřete mysl, uvěřte a přemýšlejte. Stojí to za to.

Těšila jsem se na tuto knihu v sytě růžovém přebalu, ale zároveň jsem se i trochu bála. Začetla jsem se však rychle a plně jsem se ponořila do příběhu dvou hlavních postav, který tak plynul, plný bolesti a osamění. Od rozličných zvyků, které jsou pro nás tak cizí, jasně určených rolí pohlaví v muslimském manželství, osamělosti, násilí, pocitu, že vás nikde nechtějí, ať už jdete kamkoli, až po problémy s navazováním kontaktů a nepochopení okolí, protože nikdo vás neodsuzuje, ale přitom všichni odsuzují "takové, jako jste vy." Ztracená léta kvůli válce, ztracená léta po boku člověka, ztracená možnost žít stejný život jako lidé ve vašem okolí, protože těžko zbavíte všechny předsudků a sebe toho, že procházíte z jiné, naprosto odlišné země. Moje hadí noční můry znovu ožily a alergii na kočky jsem pocítila jako nikdy dříve, ale prášek jsem si nevzala. Autorovi smekám.