Modrý Poťouch

Knížka čtená dceři. Doporučila nám ji paní knihovnice, je určena dětem 5+ a příběh se odehrává na 110 stranách, což mi zpočátku přišlo dlouhé, ale je zde i hodně ilustrací. Ty mě na první pohled moc neoslovily, ale nakonec mi nepřišly zas tak špatné. Námět se mi moc líbil, rozkmotřidla různých barev, která sedají lidem za krky a mění jejich chování, viditelná pouze pomocí žlutých brýlí a speciální baterky, jejichž vlastníkem je starý pak profesor Jindáček. Rozkmotřidla se dělí na rozhádadla (Uráž, Přík, Hádkonoš, Nesvárník,…), závistidla (Záviďka, Lakomidlo, Nepřejek,…), matohlavy (Paráďule, Kliduvzal, Poťouch, Mlsoň, Bručka, Protivák, Jáják, Hamiž, Halabal, Hamiž,..) a váhadla (Ažpak, Aproč, Ehm,…). Hlavní postavou příběhu je holčička Zuzanka, které za krk sedne modrý poťouch, což rozpoutá melu v domě č.7 v Potměchách. Ani její nejlepší kamarádka Jitka se nevyhne rozkmotřidlům – Záviďce hadí a můře Paráďuli. Některé vedlejší dějové linky mi přišly nadbytečné a asi bych trochu posunula věkovou hranici směrem nahoru, dle mého to bude bavit spíš školní děti, 7-8 let. Hodnotím jako průměr, znovu už bych to číst nemusela, 3,5*. „Poťouch bývá různě velký a různě barevný. Nejhorší je Poťouch fialový, velké patálie bývají i s Poťouchem žlutým. Každý poťouch má trumpetkové našeptávadlo, dva z pěti prstů na ruce výrazně delší, těm se říká popichovadla, a zbylé tři prsty jako přísavky. Štětiny na šišaté hlavě se odborně nazývají svědidla. Co se svědidel týká, může být Poťouch blonďák, rezatec i černoštetináč. Nijak zvlášť na tom nezáleží, protože všichni Poťouchové jsou neviditelní! - Tohle je jediná knížka, kde je můžete vidět.“ (1.kap.)

Skvělá kniha pro předčítání i společnou četbu. Moc pěkně vysvětleno jak na nás působí všelijaká rozkmotřidla a proč se někdy chováme jinak než bychom měli. Krásný jednoduchý příběh, doplněný vydařenými ilustracemi.