Modré nebe, Tome

Mrzí mě to, ale nemůžu hodnotit lépe. Život a charakter pana Loma nemám právo soudit, spíše jen obdivovat. Stejně jako všech jemu podobných mužů. Kniha je ale zvláštní, jiná. Jiná než např. od generála Fajtla, od pana Rajlicha a dalších, kteří také psali a píší o našich veteránech. Zkratkovité kapitoly, někdy jen části rozhovoru či nějaké hlášky pana Loma. Vše tak nějak poskládané dohromady. A pak silný konec, který, ač si to dle autorky pan Lom nepřál, je dost "srdcervoucí". Na mě až moc. Beru ji tedy spíš jako popis několika příhod autorky s Tomášem Lomem proložených jeho minulostí. A to nijak zvlášť do hloubky.

Kniha mě velmi dojala a doporučila bych ji úplně všem, protože obsahuje několik vrstev. Zajímavý je rodinný původ pana Loma i jeho dobrodružství za války, ale v knize je zejména popsán jeho život v posledních letech. Asi není náhoda, že se tak vysokého věku často dožívají lidé optimističtí, stateční a charakterní. Závěrečná část dojemně popisuje odcházení pana Lema a je tak trochu mementem, jestli v naší zemi funguje dobře systém péče o nejstarší pacienty a že rodina a přátelé jsou v té chvíli to nejdůležitější.