Modigliani

Longoni je režisér a dramatik, takže jeho síla je v dialogu. Celá kniha je nabobtnalý, rozkošatělý literární scénář. Objektivních popisů děje tu zase tolik není, my se na Modiglianiho život díváme stále buď jeho očima nebo "skrz" oči někoho druhého. Kdo má rád "Pařížskou školu", bohémský život na Montparnassu a Montmarteru na počátku 20. století, ten si užije. O jeho tvorbě se dozvídáme hodně "proč", ale docela málo toho "jak". O tom jak tvořil, nějakou historii nebo inspiraci jeho konkrétních děl, i trochu kontext s tvorbou jeho součásníků mi chyběl. Ale chápu, že to si můžu vyhledat v nějaké kunsthistorické práci. Pro Longoniho je Modigliani velkolepý, malíř, co odmítal nechat se zařadit do uměleckých proudů. Ale právě proto bych chtěl víc slyšet o jeho tvorbě. Ale holt, někdo holky, jinej vdolky....

Keď som dočítala knihu, vyhľadala som si obraz, ktorý sa predal za 70,7 milióna dolárov. Modigliani počas života neoplýval peniazmi, aj keď mu štúdiá zabezpečil strýko a nakoniec umieral takmer sám, v zime a hladný/ v minulosti to bol údel viacerých umelcov/ . A hoci mám radšej diela impresionistov, jeho sochy a obrazy majú čaro. Autor knihy mi dovolil nazrieť do atmosféry spoločnosti, čo ma bavilo a jeho bohémsky život opísal láskavo. Videla som aj dokumentárny film o tomto umelcovi, ale to mi nebránilo užiť si knihu naplno.