Není mnoho knih, které by se snažily nabourat dogma velkého třesku, což zde, aspoň v úvodu, se děje. Nejde na to však zcela čistě vědeckým přístupem, ale jaksi klouže po povrchu (leč účelově). Více klade otázek než podává zdánlivě odpovědí. Položené otázky to jsou z pohledu široké veřejnosti logické, jako: kam se kosmos rozpíná; zda-li na počátku bylo NIC, jak mohlo vzniknout NĚCO...atd. Věda se na tyto a jiné otázky snaží odpovídat, nicméně po svém a pro řadu lidí (laiků) jsou tyto odpovědi neuspokojivé, nelogické nebo na prahu filozofie. Autoři dávají v tomto kontextu za příklad dřívější názory na vznik, ještě z časů před vznikem vědy jak jí známe, které přikládaly genezi bohům a prapůvodnímu chaosu, z něhož vzešel božský řád současného světa. Není liché zde uvést podobnost s dobou hnutí hippies s rozvojem kvantové mechaniky. Tehdejší věda sledovala i jakýsi trend duchovní a dávalo to do spojitosti s novými odhaleními v tomto bujare rozvíjejícím vědním oboru. Tím se otevírá cesta ke kapitole o mariánských zjeveních. V této části se dozvídáme o Fatimě a jiných zjeveních Matky Boží. Kniha je dává do určité míry do souvislosti s UFO a rozšiřuje tuto myšlenku zejména v další kapitole. Ta je učiněným vodopádem myšlenek a tézí v pokusu dát i jiné paranormální jevy do kontextu. Čtenáři je vnuknuta myšlenka vnímat zdánlivě rozdílné jevy v širším měřítku a zkusit hledat vztyčné prvky, jimiž mohou být paralelní světy a skryté dimenze. Kniha Mnohovesmír nakusuje mnoha další témata, jako predikce snů, cestování časem, ohýbání prostoru, mimosmyslové vnímání, reinkarnace, posmrtný život nebo sny. Dává tím nahlížet na daná téma z vědeckého hlediska, filozofie i náboženství. Nezachází nikdy do detailů, však dává dosti široký náhled pro toho jedince, který bude brát knihu jako odrazový můstek k prohloubení poznání