Mlčící pacientka

Mlčící pacientka na mě vyskakovala že všech rohů a já jsme ji pořád přehlížela. Zprvu musím říci, že jsem čekala mnohem více "rozhovorů" mezi Alicií a Theem (psychoterapeutem). Což zde skoro není. A kdybyste vyměnili psychoterapeuta za detektiva nic by se nezměnilo. Navíc Theo rozhodně nepůsobí jako zkušený psychoterapeut, ale jako nováček, který v tom ještě neumí chodit. Chápu že je vidět, že není od začátku psychicky úplně v pořádku, ale to nemění nic na tom, že jako terapeut nepůsobil vůbec uveřitelně. On zastal funkci detektiva a dělal si co chtěl a následky žádné, já opravdu čekala nějakou práci mezi terapeutem a pacientem. Kniha z většiny není o mlčící pacientce, ale právě o terapeutovi. Co mě bavilo byl Aliciin deník, který nám načrtnul osobnost mlčící pacientky. Jak se blížil závěr, začla jsem tušit kam to směřuje a opravdu jsem to neuhádla. Pak i ty kapitoly které se zdály takové bezvýznamnější, začínají dávat smysl. Líbilo že mi vestavění řecké tragédie do příběhu. Zaslouží si knížka takový hype? Já mám takové smíšené pocity, je to poměrně čtivé, ale to jak si postavy dělají co chtějí s tím že snad ani jedna postava nebyla psychicky v pořádku a na pozadí toho se odehrává "detektivní" vyšetřování.

Abych byla upřímná nevím, co si mám o knížce myslet po jejím dočtení... Čekala jsem od toho trochu něco jiného a konec mě víceméně naštval. A když se nad tím zamyslím, tak mi to přijde naprosto nepravděpodobné a nereálné. Až skoro do samotného konce mi vůbec nedošlo, proč Theo tak toužil spatřit Alicii. Ve chvíli, když už bylo jasné, kam kniha spěje, jsem přemýšlela, jestli jsem četla tu správnou knihu, protože první polovina knihy vůbec tomu nenasvědčovala. Nakonec jako nejzajímavější část pro mě byl deník Alicie.