Mlčení přichází jako první

Výtečná kniha přečtená jedním dechem... předávání traumatických generačnich vzorců autorka popsala jemně, lehce, ale úpenlivě.

čtení mě zaujalo, hlavní hrdinka byla sice na můj vkus celkem zvláštní bytost, ale její flashbacky mě bavily a zajímaly. Líbila se mi exkurze na rumunský venkov, mezi tetky, celé to bylo fajn čtení. Holky (matky a dcery) to mezi sebou měly poměrně komplikované, ale nakonec se měly celkem rády a nechtěly bez sebe být. Myslím že v tomto módu funguje spousta vztahů. A že většina žen má tendenci svému potomstvu radit, hodnotit a posuzovat i v dospělosti....je třeba ale hledat míru a hranici. Několik zajímavých míst z knihy .... "Co je to za řeči? Byl to můj otec. Nebyl sice bez chyby, ale za mých časů rodiče bez chyb být nemuseli. To je nějaký váš výmysl. Dřív úplně stačilo, že zůstali naživu a měli nám dát co na stůl". nebo...." Můžeš být sama, ale nesluší se vystavovat svou samotu v celé její kráse. Samota se má prožívat stranou cizích očí, hlavně ne v otevřených prostorech. Byt o pár metrech čtverečních v paneláku je k tomu ideální."......."Nehnula jsem se z kanape, které mi darovala máma, z gauče, na němž táta jaksi vyrostl mezi polštáři jako rostlina, na kterou jsme si zvykly, aniž jsme tušily k čemu vlastně je, a kterou jsme třikrát denně zalévaly, aby náhodou neuschla"