Minjan

Není to špatné čtení, ale nebylo to bohužel tak výborné jako předešlá kniha. Více méně se ztotožňuji s komentářem @iceVS. Popis za popisem, doplněný pár rozhovory a jedním receptem. Nicméně, pár střípků a zajímavostí ze života chasidské komunity tuto knihu také okořenilo. Chtěla bych tady ovšem zdůraznit, že samotná kniha je velkým přínosem na úrovni mezilidských vztahů a pochopení se navzájem. Spoustu nedorozumění vzniká z nevědomosti, nepochopení a hlavně zbytečně. Dalším důvodem proč podobné knihy ráda čtu je zřejmě fascinace touto komunitou, její nezdolnou chutí k životu a ústě k tradicím. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu mohla přečíst.

Jak píše cérka, přínos na úrovni mezilidských vztahů z knihy čouhá nejvíc a je to dobře. Mazl tov byla 'zábavná biografie', nic proti ní, ale Minjan mi přišlo ještě přínosnější. Sama autorka je starší, vyzrálejší s delší zkušeností s náboženskou pestrostí Antverp . . . Nejvíc jsem asi ocenila vyprávění o přátelství Margot s chasidkou Esther. Vzhledem k tomu, že chasidé jsou židovskou sektou, měla jsem pro ni v něčem zároveň obdiv a pochopení, ale i špetku 'odsouzení' pro ortodoxnost jako takovou, protože přece jen sekta je sekta a v židovském provedení to asi může být hodně tuhé. Na rozdíl od Nofar197 (snad mi to nebude mít za zlé, protože to nemyslím špatně) si myslím, že: "moderně ortodoxní ženy s otevřenou myslí, které našly způsob, jak zůstat ortodoxně praktikujícimi a věřícími, ale zároveň emancipovanými a profesně úspěšnými ženami" je vlastně protimluv. Že modernost a emancipace je s ortodoxní židovskou vírou stejně nekompatibilní jako voda s olejem . . . A vlastně proto si Esther hodně vážím, jak dokáže popsat živě a lákavě klady a přínosy vlastního prožitku chasidismu, stejně jako bolest z nepochopení okolí. Nebo z knihy Unorthodox a Deborah Feldman. Je vidět, že svou víru praktikuje s chutí a zároveň zkouší uchopit určitou osobní otevřenost vůči okolnímu světu. A sama vlastně nevím, kterou z žen obdivuju víc, zda Esther nebo Deborah to je dost oříšek. Minjan má hloubku i humor, otevřenost i úctu k tradicím včetně těch, co stojí na kostrbatém základu. "Pro Naftaliho byly maškary zobrazujicí Židy jako havěť důkazem, že antisemitismus má mnoho tváří a nedá se vymýtit, stejně jako se nedají vymýtit jinė nebezpečné viry." "Vyprávím jí, že je sezdaný s jiným mužem a vychovává s ním maltézáka. Nasednou s Betty do letadla a drží si pejska v podpaždí jako chundelatou kabelku." „Já proti homosexuálům nic nemám, pokud nepatří do naší komunity " říká Esther, ale zároveň ji zajímá, jak se ke sňatku mého přítele postavili jeho rodiče." Jak píše milary, závěr s covidem si už Margot mohla nechat třeba do další knihy, kterou si pak znovu ráda přečtu.