Mimosezóna

„Jako papírový drak co se utrh ze špagátu letím si jenom tak jenom tak letím si Jako černý mrak nabitý elektřinou rozdávám rány nevím proč, nevím zač Jako špatnej chlap co bere dráhu zdrhám, letím vyhejbám se drátům Jako sáček z igelitu prázdný a zbytečný padám, nedoletím ale letím“ Písničky kapely Priessnitz pro mě byly důležité v době mého dospívání, to jsem se snažil nevynechat jedinou příležitost si je na koncertě poslechnout. A vlastně se mnou nějak rostly i dál, zdálo se mi že zklidňování výrazových prostředků a proměna poetiky a důrazů odpovídaly tomu, jak jsem se měnil i já. Společně jsme stárli, prostě. :-) Na rozdíl od jiných mých juvenilních hudebních a literárních lásek ale ve mě texty Jaromíra Švejdíka nepřestávají rezonovat, myslím si, že by se mi líbily i pokud bych je neměl spojeny s mnoha vzpomínkami. Každopádně jsem měl z tohoto setkání velké potěšení, slova i obrazy se mě dotkly. Až se mi ani knížku nechce vracet do knihovny. :-) „Až skonči tahle zima zmizí stopy z pláni odletí a přiletí ptáci do svých hnízd Až skonči tahle zima přijedou letní hosti co mají svý psy a děti rádi Ale zatím vítr skulinu hledá udržovat oheň je třeba Ale zatím vítr skulinu hledá pálit obrazy a slova Až skonči tahle zima“

Autor s pseudonymem Jaromír 99 mi byl známý spíše skrze svou výtvarnou činností, za největší srdcovku považuji asi jeho nejznámější píseň "Půlnoční". Poněvadž mě jeho tvorba zajímá, avšak jeho hudba mě jinak zcela míjela, se zájmem jsem hrábla po této knize - a jsem moc ráda, že jsem tak učinila. Obsahuje výběr textů z rozmezí let 1992 - 2022, vychází z nahrávek kapel Priessnitz, Umakart, Jaromír 99 & The Bombers, Kafka Band, Letní kapely a písní pro Václava Neckáře. Velmi jsem ocenila předmluvu Jaroslava Rudiše, v níž s nadhledem mluví o tom, jak se se Švejdíkem poznali, a co vedlo k jejich konečné spolupráci. Písně jsou chronologicky řazené, do oddílů dle alb tak, jak postupně vycházely. Autor se v nich zprvu tematicky věnuje Sudetům a mlžným, chmurným Jeseníkům s tajuplnými místy, kde se lidé ztrácejí. Z jeho textů je cítit hořkost a melancholie, postupně se přidává zklamání z lidí, kteří mají sice vše, co si kdy mohli přát, ale šťastní nejsou. Zároveň je znát, jak bravurně ovládá "umění zkratky". Ke konci jsou jeho básně více dějové, epické a civilní: jako časté kulisy mu slouží reálie moderního světa - vlaky, rádio, TV a elektronika, panelové domy a všední dny ve městě obecně. Jeho verše jsou velmi melodické, se slokami refrénovitého charakteru - myslím, že je přímo mistrem "kombinatoriky veršů": nepřestávalo mě udivovat, jak umně je prostřídává a dopřává jim tak zcela jiného vyznění. Využívá přitom četných anafor a epifor, je znát, že se nechal inspirovat i lidovou tvorbou: ...Lidová Tak už je to za námi, lásko má byla jsi sladká, medová a teď v lese pod listím chladná, bledá spíš a teď v lese pod listím chladná, bledá spíš Tak už je to za námi, nevinná byla jsi krásná, nádherná pořád ještě slyším tvůj pláč pod listím pořád ještě slyším tvůj pláč pod listím... Samozřejmě jsem neodolala a některé jeho písně si hned poslechla, i když přiznávám, že ten hudební styl nepatří zrovna mezi mé oblíbené, rozhodně mě však zaujal. Obrazový doprovod v podobě autorových nejznámějších maleb už je jen taková "třešnička na povedené dortu".